Nový začátek v New Yorku

Jako ve filmu

"A-ahoj.Ty jsi přišla?"řekl jsem chraplavym hlasem a zmateným,ale přitom jsem byl šťastný.
"Ahoj.No vidíš jsem tu."odpověděla.
"Jo tak si sedni."řekl jsem už presvedcivejsim hlasem.
Minuty ubihaly rychle a s Laurou jsme se smáli.Ale pořad mi přišlo,že to není ona.....nechci na ni tlačit.O par minut později pilot oznámil,že budeme přistávat,takže jsme se připoutali.Laura mě chytla za ruku asi se bála,toho jsem si všiml i při vzletu.Pevně jsem ji stiskl a ona se na mě usmala.Úspěšně jsme přistáli a s kufry vyšli před letiště,kde na nás čekala velká a černá limuzína.
"Páni....."zašeptala Laura.
"Tím pojedeme..?"zeptala se malinko nejistě,protože všichni se na nás začali koukat a někdo nás i fotil.A to jsem nechtěl.Laura byla dost mimo,takže jsem jenom prikyvkl a nastoupili jsme si.Cesta opět utekla rychle,ale teď jsme byli oba dva zticha.Každý jsme asi na něčem přemýšleli..
"Já-já se bojim..."zaseptala najednou Laura,ale to jsme byli už skoro na místě.
"Čeho?Jsem tu s tebou.."a ruku jsem ji dal na nohu.
"Já vím,ale je to tak...divny.Vsichni na nás koukají."řekla nejistě.
"To proto,že jsi tak krásná."řekl jsem.Laura na to chtěla něco odpovědět,ale to už jsme zastavali.Vzal jsem ji za ruku a ruku v ruce jsme vyšli z limuzíny.

Laura
Stála jsem před velkou bránou,kterou hlídali nějací muži v černým.Okolo nás šli další muži,asi aby hlídali Maxe.Byla jsem nervózní,pořád jsem nevedela co chci.A tuto vsechno mi připadal jako nějaký film,ale mělo to rozdíl od filmu,protože tuto byla realita.Žila jsem jako obyčejný člověk a teď tady jdu po boku následníka trůnu.Proč tady vůbec jsem?Bylo to dobré rozhodnutí?Vím,že Maxe miluji,ale bude to jako driv?Nebo mu to mam říct?A nebo k sobě nepatříme a máme každý žít svůj život,do kterého patříme?Tolik myšlenek najednou a my teď stali před vchodovými dveřmi.Kdyz se otevřely,všichni Maxe zdravili a hned se o nej začalo starat.Ja jsem stala uprostřed velké místnosti....,co velké přímo obrovské místnosti,odkud vedlo několik schodiš.Strop zdobil krásný,velky lustr.Byla jsem unesena,co jako ve filmu to byla pohádka.
"Lauro tady Jim ti ukáže tvůj pokoj,já pak za tebou prijdu."řekl Max.Nechtela jsem ho opouštět,ale prikyvla jsem.Jim mě vedl do poschodí a pak velkou chodbou,kde byly různé obrazy a velký koberec.
"Takže vy jste Maxova dívka?"zeptal se Jim.Až teď jsem si ho prohlidla.Byl to starší muž,vypadalo to,že už tady pracuje delší dobu.
"Ehm.....asi ne.Jsme jen kamarádi."bylo to tak tezky rict.Nevedela jsem jak si to mysli Max,jestli mě ještě miluje tolik jako já jeho.Jim se jenom usmál a prikyvl.Pak jsem došli ke dveřím.
"Tak tady je váš pokoj."usmál se Jim.
"Děkuji...."úsměv jsem oplatila.
Když jsem vyšla do pokoje,nemohla jsem uvěřit vlastním očím................