Kate Dursley

Kapitola 5.

Další den jsme s Ginny samozřejmě zaspali,
Museli sme se rychle obléct vzít dolů kufry a sovy, a při tom si nerozbít palici,snídani sme do sebe jen naházeli a hned jsme se museli s paní Weasleyovou přemístit na nádraží v Londýně,bylo mi zase špatně,asi si na to budu muset zvyknout,

s Harrym jsme šli vedle sebe,Ginny s Ronem byly za námi,

došly jsme k přepážce,Ginny mi vysvětlila jak to funguje,

Harry s Ronem šli první pak jsem byla na řadě já s Ginny, 

Chytli jsme se za ruce a společně přepážkou proběhli,

bylo to jako projít závěsem

rozhlédla jsem se kolem sebe ,to co jsem viděla mi vyrazilo dech

"Páni" řekli jsme s Ginny Unisono při pohledu na tu úžasnou Lokomotivu

za námi se objevila Paní Weasleyová

"udělám vám fotku" usmála se na nás a vytáhla kouzelnický foťák

,stoupli jsme si s Ginny vedle sebe, Foťák Cvakl a v tu chvíli do nás narazili dva kluci,Ginny spadla na zadek a já zůstala ležet na zemi s něčím těžkým na sobě,ihned mi došlo že na mě někdo leží,

"no to snad ne!" rozkřikla jsem se po té co jsem zjistila kdo nás semlel,samozřejmě že Goldberg a Lupin!!, Lupin zvedl ze země Ginny ale Goldberg na mě jen naštvaně zíral

"Hele ráda bych tě dál zabíjela pohledem ale budu radši když ze mě slezeš a já tě budu zabíjet pohledem z jiné vzdálenosti!"křikla jsem na něj a on se konečně zvedl,

vyšvihla jsem se na nohy,viděla jsem že se Ginny mračí na foťák,šla jsem tedy za ní a podívala se jak ta naše fotka dopadla,byla to kouzelnická fotka tudíž se hýbala,

byly jsme tam mi dvě jak se usmíváme a v další vteřině jde vidět jak do nás naráží Goldberg s Lupinem ,a následně jak jsme na zemi,

"To už je na mě moc,zkazili nám fotku!" křikla jsem směrem k těm dvěma idiotům,Goldberg už chtěl něco namítnout ale Lupin mu zacpal pusu a odtáhl ho pryč,hádám že to dělá často

"To už je jedno,protože máma se teď loučí s Ronem a znovu nás už fotit nebude,ale můžeme si vzít ten foťák sebou do Bradavic,"navrhla Ginny a já přikývla

"Ginny zlatíčko!" zvolala paní Weasleyová a hlavou naznačila ať jdeme za ní,ihned co jsme k ní došli nás drtila v obětí,pak Ginny říkala ať je hodná ,ať si dává pozor a ať se dobře učí,potom jí znovu objala a poslala do vlaku

ihned jsme si našli volné kupé,hodili jsme tam kufry a koukali z okna,Vlak se po chvíli rozjel a mi mávali paní Weasleyové dokud nám nesešla z pohledu

posadili jsme se a úlevně si oddychli 

"konečně jedeme do Bradavic!!" rozkřikla se šťastně Ginny a začala všude poskakovat ,samozřejmě jsem poskakovala s ní

vytáhla jsem si knížku o Famfrpálu a začala číst nahlas,po tom jsme si o něm povídali normálně jako vždy,najednou se objevila ve dveřích paní s vozíkem jídla

"dáte si něco zlatíčka?" zeptala se mile ,spolu s Ginny jsme si tedy koupili hory sladkostí a jedli je za hry řachavého Petra,najednou nás vyrušilo otevření dveří,

dovnitř vešli Goldberg v závěsu s Lupinem ,sedli si na proti nám na sedačku a kufry si hodili pod ní a dál si spolu povídali jako by nic,

"Ehm...pardon ale co takhle se nás zeptat jestli sem můžete?!" obořila se na ně Ginny

"jo,co když držíme někomu místo?!" ozvala jsem se taky

"a držíte snad někomu místo?" zeptal se s úšklebkem Goldberg,

"Ne!" řekla jsem přes zaťaté zuby

"v tom případě není žádný problém" řekl ledabyle a dál se věnoval povídání si s Lupinem,úplně mě to dopálilo a to on věděl,což mě štvalo ještě víc tak jsem po něm začla házet papírky od bonbónů a tyčky od lízátek,pak  jsem si dál  v klidu povídala s Ginny o Famfrpálu
Po tom za námi přišel Harry s Ronem, Goldbergův výraz stál za všechny Galeony světa,a nejlepší byli když jsem mu vmetla do tváře že je Harry můj Bratránek

cesta probíhala poměrně v klidu,s Ginn jsme si povídali o všem možném a pak si ukazovali svoje hůlky,následně jsme je použili na ty dva mamlase,a pokropily je vodou,z čehož byli naštvaní,pak jsme po sobě házeli sáčky od bonbónů a různých sladkostí,nakonec když se Goldberg snažil kouzlit nám to vybuchlo v kupé,takže jsme byly od sazí,převlékli jsme se do uniforem co nejrychleji to šlo protože jsme už zastavovali

po té jsme vyšli z vlaku kde se to hemžilo dětmi,

"Prváci ke mě!" křičel zpovzdálí poloobr což mě doslova otupilo

"tak pojď" vyzvala mě Ginny a tak jsem omámeně došla až k poloobrovy

"Já jsem Hagrid,klíčník a šafář v Bradavicích ,nasedejte po 4 do lodiček,ale jen po 4 jinak se s vámi loď potopí" vysvětlil Hagrid ,všichni byli strachy bez sebe ale nasedali si do lodiček,samozřejmě už nebyli volné lodičky takže jsme seděli s těma tupcema,

málem jsme převrhli tu lodičku tím že jsme po sobě cákali ,po chvíli se nám naskytl pohled na bradavickou školu,vlastně na Hrad, ozvalo se spousty Áchání a Óchání ,mě samozřejmě taky uniklo zalapání po dechu jako ostatním,Bradavický hrad i v té tmě vypadal úchvatně 

dojeli jsme ke břehu a došli k obrovské bráně kde na nás čekala profesorka Mcgonagalová,začala s nějakým proslovem ,který mě ale vůbec nezajímal a tak jsem se zakecala s Ginny,pomalu ani nevím jak jsme se dostali do té velké síně,kde jsme všichni čuměli na strop,který vlastně vůbec jako strop nevypadal,místo toho jsme viděli noční oblohu,

došli jsme až do předu ke stupínku kde na stoličce seděl klobouk,který začal zpívat,pořád jsem na něj zírala,'to tu klobouku zpívají normálně? nebo je tenhle něčím vyjímečný?!' pomyslela jsem si a jako ostatní poslouchala co za žvásty vycházejí tomu klobouku z úst,

porozhlédla jsem se kolem sebe,všichni žáci u těch stolu se na nás koukali,stolů bylo celkem 5 ,jeden učitelský a čtyři pro žáky rozdělené do různých kolejí

"až vyvolám vaše jméno přijdete sem,sednete si na stoličku a moudrý klobouk vás zařadí do koleje" vysvětlila profesorka a v místnosti zhoustlo napětí

profesorka vyvolala pár jmen když najednou vyvolala Ginny, ztiskla jsem jí rameno a povzbudivě se na ní usmála, šla do předu se sklopenou hlavou,sedla si na stoličku a napjatě čekala co z klobouku vyleze
"Nebelvír" rozlehlo se v místnosti, Nebelvírský stůl tleskal jako o život ,Ginny došla s úsměvem ke svému kolejními stolu a posadila se do prostředí kde bylo dost místa,věděla jsem že drží místo pro mě

"Kate Dursleyová" vyvolala profesorka mé jméno a já se s hrdě vztyčenou hlavou procpala davem prváků až k stoličce na kterou jsem se posadila,na hlavě mi ihned přistál moudrý klobouk,těsně než mi přepadl přez oči jsem viděla Harryho jak na mě mrká
"Máš skvělou hlavu, dobře se na ní sedí"ozvalo se mi v hlavě
"Tak se na to podívejme...Máš velikou kuráž ,jsi nebojácná,strach by v tobě klobouk pohledal,ale si také škodolibá,máš ráda vtípky,také máš vlastnosti hodné Zmijozelu,dokonce máš v sobě silnou magii,jsi hrdá jako Lvice,o tom není pochyb ve Zmijozelu by se ti jen dařilo,pomohli by ti tam znásobit tvé schopnosti,ovšem také je tu tvůj původ,ale na tom nezáleží,kam tě tedy
poslat.." mluvil klobouk v mé hlavě a já se zděsila,on chce abych byla slizký had?!no tak to ne!!
"Prosím jen ne do Zmijozelu"opakovala jsem si v duchu pořád dokola a myslela  jen na to,v hlavě se mi přemítalo milión důvodů proč bych nemohla do Zmijozelu
"máš opravdu velikou kuráž když se mě pokoušíš přesvědčit, nu dobrá,už vím co s tebou ale před tím než ti To řeknu chci abys věděla že stejně jako ostatní čarodějové tvého druhů máš i ty osudovou chybu,která tě může dostat do úskalí najdi jí v sobě a pokus se jí ovládnout" přerušil mě najednou moudrý klobouk, byla jsem tak zmatená tím co jsem se dozvěděla, napnula jsem se a čekala na odpověď,