Kate Dursley

Kapitola 7.

po vyučování jsem musela jít na trest s Goldbergem,došla jsem před kabinet a zkontrolovala hodinky,přesně včas,aspoň že jsem dochvilná

zaklepala jsem na dveře,ihned mi otevřel profesor Snape značně znechucený nejspíš z mé přítomnosti,

"račte dál slečno Dursleyová" řekl Snape znechuceným tónem,jak jinak

uběhli 2 minut od té dob co jsem vešla a mě to přišlo jako 2 hodiny,

"zdá se že pana Goldberga budu muset poučit o dochvilnosti" sykl Snape a v tu chvíli se ozvalo zaklepání

Snape otevřel a do vnitř,bez pozvání vešel Goldberg

"tak rychle ať to máme za sebou"řekl otráveně a já se plácla do čela "co na mě čumíte jako bych spadl z vrby mlátičky" řekl Goldberg směrem ke Snapovi kterému už došla trpělivost

"sklapni ty tupá hlavo! nebo nám ten starej Netopír zhorší trest!" vyjela jsem na něj a uvědomila si co jsem řekla

"tak a dost vy dva malí spratci!" procedil Snape skrz zuby

"chtěl jsem vás nechat 2 týdny čistit kbelíky po 7 ročníku,ale zdá se že to pro vás dva není dostatečný trest,takže půjdete teď do Zapovězeného Lesa a přinesete mi dvě tyto vzácné rostliny!" řekl s úšklebkem a podal mi kus pergamenu na kterém byly jména těch rostlin

"ale pane Profesore,tyhle rostliny je těžké najít! navíc si je Kentauři hlídají!" vyjekla jsem když jsem si uvědomila co jsou zač

"žádné protesty,už jděte jestli chcete stihnout zítřejší vyučování" řekl jakoby nic a otevřel nám dveře

"kdyby se něco stalo stačí mi vidět červené jiskry,a za týden se tu ukážete znovu a půjdete do zapovězeného lesa hledat další rostliny které potřebuji" řekl Snape než zavřel dveře,

srulovala jsem ten pergamen a začala s ním Goldberga mlátit

"ty-jeden-idiote!" říkala jsem mezi ranami a nechala toho

"já za to nemůžu!"snažil se bránit a já na něj zavrčela "tak možná že jo"přiznal a vydali jsme se ven ,do zapovězeného lesa

"Bojíš se?" zeptala jsem se ho s úšklebkem když už jsme byly v lese a hledali

"CO? já? nikdy!" řekl sebevědomě,ale když něco kolem zašustilo ihned se za tím otočil,usela jsem se nad tím zasmát

"tak pojď ty hrdino,ta 1. roste hluboko v lese,pozor ale na nástrahy" řekla jsem a vešla hlouběji do lesa

hledala jsem rudou rostlinu s modrými trny,je vzácná a dává se do spousty silných lektvarů,ale bez jejích trn,ty dokáží člověka po pozření otrávit,proto se dávají do jedů

"hele jakou kytku to vlastně hledáme? "zeptal se Goldberg po té co ke mě došel

"řeknu to jednoduše,rudá kytka modrý trny,je malá ,až ji uvidíš poznáš že je to ona voní jako skořice"vysvětlila jsem a on přikývl

"a ta druhá?" zeptal se

"to bude trošku těžší,dokáže se hýbat z místa namísto,dá se říct že teleportovat,jen leckdo ji dokáže najít ,její okvětní lístky jsou zlaté,dokáží toho spoustu vyléčit,"dopověděla jsem a dál se rozhlížela

"odkud toho tolik sakra víš Dursleyová?!"zeptal se nevěřícně ten neschopný idiot a já zakroutila očima

"přečetla jsem si to v knížce a teď neotravuj tupá hlavo,myslím že jsme blízko"řekla jsem a popošla kousek do předu 

"jak to můžeš vědět?"zeptal se s uchechtnutím

"cítím skořici idiote!" řekla jsem a v tu chvíli zakopla o větev,samozřejmě jsem skončila na zadku,Goldberg se mohl smíchy potrhat

"pomůžeš mi aspoň nebo tu budeš dál hýkat ?!"křikla jsem na něj a on se konečně přestal smát a vytáhl mě na nohy

najednou jsem ucítila palčivou bolest na straně břicha,sykla jsem bolestí,měla jsem rozervané tričko,a další plus bylo že jsem tam měla škrábanec ze kterého tekla krev,podívala jsem se na místo kde jsem před chvílí ležela,bylo tam zlaté trní.což bylo divné

"co je?" zeptal se

"nic jen sem se škrábla,je to jen malý škrábnutí" řekla jsem a přiložila si ruku na ránu,

"ukaž"řekl a strhl mojí ruku pryč a podíval se na ránu na mém břiše

"tak to určitě není jen škrábanec,měli by jsme jít zpátky,

"zbláznil si se?,vždyť je to jen malej škrábanec,to přežiju,"řekla jsem a šla dál

"tak počkej,ať se ti do toho něco nedostane,ještě by mě weasleyová zabila "uchechtl se a vytáhl hůlku řekl jakési kouzlo a z rány mi přestala téct krev,a kolem břicha se mi obtočil obvaz,zírala jsem na něj hodnou chvíli,jak může taková bezmozká palice umět takové kouzlo?!

"kde ses tohle naučil?"nedalo mi se zeptat,on uhnul pohledem

"no víš,ehm,viděl jsem to u táty,"řekl nervózně,ale já to nechala být

"sakra!"zaklela jsem a začal šmátrat po zemi po své hůlce

"neříkej že si ztratila hůlku"řekl a plácl se do čela

"tak já to teda říkat nebudu!"

řekla jsem naštvaně a dál hledala

"jseš fakt pitomej člověk Dursleyová!" dodal po té ale začal hledat se mnou

po chvíli sme jí našli,a po tomhle menším dramatu jsme našli i tu 1. květinu,trvalo nám ještě další dvě hodiny než jsme našli tu kytku,cestou zpátky jsme se pořád hádali,protože jsme 3x zabloudili,ale nakonec jsme cestu ven našli,

došli jsme do hradu,odevzdali rostliny a Snape nám za to ani nepoděkoval!drzoun jeden!!

pak jsme se došourali ke koleji kde se naše cesty rozdělily,ani jeden jsme neřekli ani slovo,

stejně by jsme se jen hádali

ani nevím jak ale hned co jsem lehla na postel jsem usla



...

další den mě vzbudila Ginny,ihned se mě vyptávala co jsme dělali a jak to že jsme se navzájem nezabili,vypověděla jsem ji všechno i to jak jsem ukázkově spadla po té jsem šla do koupelny kde jsem sundala obvaz,po ráně nebylo ani stopy,jen to trošku pálilo,nebyla po tom ani jizva,a to mi z toho večer tekla ještě krev,tak jsem se to rozhodla neřešit,lepší to,než tam mít obří šrám

šli jsme na snídani,samozřejmě jsem hned ve dveřích velké síně skončila na zadku

"dávej pozor ty tupí poleno!"křikla jsem na Goldberga který šel dál jako by nic

zvedla jsem se na nohy a spolu s Ginny si sedla ke stolu,viděla jsem,že lupin sedí sám

"proč tam Lupin sedí sám?"zeptala se mě Ginny s toustem v ruce

"nevím,myslíš že si s Goldbergem něco udělali?,odcházel naštvaně,čehož jsem si všimla"řekla jsem s úšklebkem,a Ginny přikyvovala,rozhlédla jsem se kolem a Harry ani jeho kamarádi tu nebyli,určitě ještě chrápou

"lidí,1.ročníku odpadli 2 hodiny"slyšela jsem radostně křičet někoho z dálky a podívala se na Ginny

"jdem?" zeptala se mě

"no jasně!"odpověděla jsem a obě jsme běželi pro svá košťata