Saven a Mira 1: Jezdec

12

Vešli jsme do vzdušné a prostorné místnosti s vysokým stropem. Kolem kulatého stolu sedělo osm tvorů. Ve středu stolu byl kruh s nějakými kameny. Od nich se stolem rozbíhaly rýhy, každá rovná, rozdělující paprsčitým způsobem stůl na dvanáct stejných dílků.Čtyřiprázdná místa, byla pro zelený, bílý s modrým podtónem, šedý a fialový kámen.Hele, nejsou to barvy draků? Eve má zeleného, Wendy hladila po hlavě fialového,takže asi bude její, šedý bude asi Gone.....takže ten bílý je...Mira? Měl jsem pravdu, všichni siskutečně sedli tak, jak jsem si myslel. Eve mě za ruku vedla ke dvěma prázdnýmmístům vedle sebe. Zelenému a bílému Jsem teď jedním ze dvanácti lidí s draky? Eve si sedla a já jsem ji následoval. Jsem rád, že sedím vedle Eve. Té totiž věřím. Z druhé strany vedle ní seděl modrý elf. Měl úzký knírek a bradku. V místnosti vládl družný hovor, nerozuměl jsem jeho slovům. Mluvil na Eve. Ale výraz v její tváři mi napovídal, že nadšená z toho není. Snažila se tvářit naštvaně, ale z očí jí byl vidět strach. Vyhrožoval jí snad? Nevím. Když jsem se díval na něj, bylo na něm vidět, že on je tady medvěd a všechny holky jsou králíčci. Díval se na Eve jako na kořist. Nelíbilo se mi to. Chytil jsem Eve za ruku. Eve se pousmála a podívala se na mě. V tu chvíli se jeden z tvorů kolem nás postavil. Vyvolával pocit velmi vysokého věku, ačkoliv neměl ani vrásky, ani vousy. Udeřil dlaní do stolu. Všichni sebou škubli a podívali se na něj.

"Jak jste si jistě mohli všimnout, místo akvamarínu bylo konečně zaplněno. Prosím chlapče, představ se nám."

Postavil jsem se také. "Jmenuji se Saven. Jsem ze Země a jsem rád, že můžu být tady, ať už jsme kdekoliv." Řekl jsem poněkud vyplašeně.

"Tak povstaňte přátelé. Seznamte se s naším novým druhem."

Tenhle člověk má až překvapivou autoritu. Všichni si ihned stoupli a seřadili se, bez ohledu na to, že už některé znám. Stoupl jsem si tedy před ně. První šla Wendy, pak Eve. Usmívaly se. Tak jsem jim úsměv oplatil. Požádal jsem je, jestli si můžu půjčit papír, protože tolik jmen najednou v hlavě neudržím. Začal jsem si je zapisovat. Po Eve přišel ten modrý elf.

"Jsem Atos, škvrně." zavrčel na mě

"Znechucení je i na mé straně." Odpověděl jsem s výstražným podtónem.

Pak přišel ten člověk, který tady šéfuje. "Jmenuji se Remen. Říkej mi prosím Rem."

Po něm přicupitala droboučká dívka s houbou na hlavě."Vítej. Jmenuji se Elia. A jsem trpaslinka." páni, ještě nikdy jsem neviděl tak malého človíčka. Mohla mít tak patnáct centimetrů Očividně je něco jiného, než trpaslík. Je tak malá, že by si klidně mohla vlézt do mé náprsní kapsy. Jak vím, že je větší než trpaslík? Stál za ní. Měl dlouhé hnědé vousy ale asi tak půl metru.

"Deno, jméno mé." Ten musí být hodně starý.Po něm přišla vysoká dívka, celá v černém. Byla bledá. Měla rudé rty a oči.

"Jsem Reika." řekla, zazubila se, čímž odkryla své ostré bílé špičáky, a odešla. Ty oči jsou vážně děsivé.Následoval ji kluk se svalnatýma, chlupatýma rukama. Měl černé vlasy, žluté oči a na tvářích strniště.

"Čauuuuuuu" zavyl " jmenuju se Arko." Tak tady typuju vlkodlaka.
Po něm přišla Gone, a po ní jakýsi tvor. Měl šedou kůži a nepřirozeně velké zorničky. Měl šedé vlasy a šedé rty.

"Jme-nu-ju se O-wo. Náš druh ne-má jmé-no. Ří-ká se nám o-ni" kývl jsem. Další neznámý druh.Poslední přišla dívka s šupinatou pletí, modrýma očima a ušima jako okouní ploutvičky.

"Jmenuji se Nava. Jsem mořská panna." páni, její hlas zněl jako zpěv moře. Příjemný balzám na sekanou řeč Owa. Nakonec jsem zapsal i sebe, aby nás opravdu bylo dvanáct. Pak jsem se podíval pozorněji a zjistil jsem, že v tomhle pořadí první písmena našich jmen tvoří větu. WE ARE DRAGONS. Náhoda? Nemyslím si.