Felix (19) | Dean (20)
Udýchaná blondýnka kličkovala chodbou a za sebou táhla rusovlasého chlapce, který neochotně kráčel za ní. O ničem jiném nebásnila, už od včerejšího večera a její nedočkavost neznala mezí.
"Pospěš Felixi" zasmála se jako dítě o Vánocích a táhla svého kamaráda ještě rychleji. Chlapec si povzdechl a hlasitě zaúpil, když narazil do nějaké dívky, které se letmo omluvil. Lexi prudce zabrzdila a už se hnala k tomu zatracenému kusu papíru, který tohle vše způsobil. Zmateně se snažila najít svoje jméno, a když hlasitě zapištěla, tak Felixovi málem praskly ušní bubínky. "Jedeme do Anglie" skočila zrzkovi kolem krku.
"Super" povzdechl si.
"Ty nemáš radost, Felixi?" zamračila se blondýnka a mírně se od něj poodtáhla. Chlapec semkl rty do tenké linky. Měl strach, protože na pár zatracených měsíců měl být odloučený od své nejlepší (a hlavně jediné, i když si to nechtěl přiznat) kamarádky a vídat jí jen ve škole. Navíc nebyl moc typ, který si rád tvoří přátele. Byl trochu asociál, ale nerad si to (jako spousty věcí) přiznával.
"Ale mám" přikývl a lehce zavrávoral, když mu Lexi zase skočila kolem krku a on měl co dělat, aby to ustál.
"Už jsem ti někdy řekla, že tě miluju?" zazubila se na něj blondýnka. Mlčky přikývl a odtáhl ji od sebe, aby nabral dech. "Musíme toho v Anglii hodně stihnout!" zavřeštěla a Felix jen čekal na zbytek jejich plánů. "Rozhodně musíme jít do Bradavic! To by byl hřích, kdyby jsme tam nešli. Pak musíme do Baker Street, protože tam bydlel Sherlock Holmes..." u toho, už Felix přestal poslouchat a rozešel se do třídy.
"Co na to říkáš, Felixi?" zazubila se blondýnka, když stáli před Felixovou třídou, kde měl přednášku.
"Jo, jo, vidím to stejně" povzdechl si. Občas litoval toho, že je asociál a nemá víc kamarádů se stejnými zájmy, ale Lexi měl nadevše rád. A i když to nikdy nahlas nepřizná, je za její společnost i docela rád.
"Budu dělat, že si mě poslouchal" protočila oči blondýnka a povzdechla si. Prohrábla zrzkovi vlasy a on si je rychle začal srovnávat zpátky. Silně potlačoval větu "Nech toho mami", protože teď se tak Lexi opravdu chovala. Ta se na něj lehce pousmála a poučila ho o tom, že hřeben neviděl už tak dobrých sto let a že věci jako šampón a kondiciónér by měl začít používat společně s hřebenem.
"Nechtěla si náhodou, už jít?" pozvedl obočí Felix.
"Možná" pokrčila rameny blondýnka. "To záleží na situaci a na mé aktuální lenosti" zazubila se. "Podnikneme něco!"
Felix měl tendeci se schovat do nejbližšího protiatomového bunkru, protože tohle nikdy neznamenalo nic dobrého. Poslední akce s názvem "Podnikneme NĚCO" byla, když se Lexi poprala s vyhazovačem z baru (chudák skončil se zlomenou nohou a natrženým rtem). NĚCO klasicky znamenalo Felixi já udělám zase nějakou extra nezákonnou věc a ty mě z toho vytáhneš.
"Ne" vytřeštil oči a začal záporně vrtěl hlavou.
"Ale notak" povzdechla si Lexi. "Peníze za tu kauci jsem ti už vrátila!" ohnala se. "Bude to stoprocentně zákonné, slibuju" zamrkala.
"Žádné výbušniny?" zeptal se rychle zrzek a blondýnka zavrtěla hlavou. "Ani oheň, nebo boxerské rukavice, prášky na spaní, hasící přístroj, vosy, červený šátek nebo-" nedořekl.
"Jasně, jasně, chápu" zamumlala. "Ani jedno z toho, přísahám!" řekla a chlapec pozvedl nevěřícně obočí. "Ty mi snad nevěřís, Felixi?!" zalapala po dechu.
"Neříkám, že v hlavě nevymýšlím únikový plán" zazubil se zase on.
"Felixi!" okřikla ho, když rychle zaplul do třídy. "Ještě jsme neskončili" ukázala na něj a uraženě odkráčela pryč. Občas přemýšlel jestli není nějak narušená a nemá třeba krámy celoročně, protože její nálady se měnily tak rychle, jako počasí.
Zamyšlený se posadil na místo a vyčkával na profesora, který s nimi měl přednášku o psychologii a vztazích.
"Hej Starku, máš se pak zastavit u Greena, organizuje ten pobyt" promluvil na něj Dwayne, který letos opakoval semestr.
Felix přikývl a začal poslouchat výklad profesora, který právě vešel do místnosti. Prokřupl si prsty a připravoval se na různé argumenty na práva gayů, které vždy vedl s tímto profesorem. Očividně byl profesor homofóbní, až do morků kostí a Felix tolik litoval, že tenhle seminář potřebuje ke svému studiu. Vždycky pevně zarýval nehty do svých dlaní, protože ten člověk měl vždy tak hrubé připomínky, že tito lidé jsou nemocní a nemají ke svému okolí úctu, že měl co dělat, aby po něm neskočil (a to, že byl opravdu asociál, který se moc neprojevuje).
//Za hlasy a komentáře budu ráda❤️//
ČTEŠ
Milk Tea
Storie brevi"Občas byl jako mléko, které nalijete do čaje. Vše zesvětlil a změnil chuť. Od té doby jsem si, už nikdy nepřál čaj bez mléka. Čaj bez mléka je jako já bez něj." /Felix and Dean/ nejlepší umístění: 4. v kategorii LGBT (květen 2019)