(Ne)dokonalý rok/PŘERUŠENO

,,Vítejte v pekle!"

Zase škola.

Pomalu procházím mezi hloučky na chodbách a snažila se nalézt své kamarádky, které jsem dva měsíce neviděla (tedy s některými).

,,Sofi! tady!" otočila jsem hlavou a spatřila nízkou černovlásku jak na mě zběsile mává.

Krátce jsem zamávala zpátky a vydala se jejíjm směrem. ,,To jsme se dlouho neviděly, co?" zasmála jsem se ironicky při vzpomínce na předchozí den strávený v obchodním centru.

,,Ale těch několik hodin se vyplatilo, ne?" Poukázala na své bílé tričko a modré džíny.

,,Ale, jo." Řekla jsem váhavě.

,,Sofi." varovala mě Alex.

,,Já pouze říkám svůj názor." Pokrčila jsem rameny.

Alex mě bouchla do ramene. ,,Ty máš co mluvit."

Krátce jsem pohlédla na kostkovanou košily, žluté barvy. Nervózně jsem se zasmála. ,,Co je na ní špatného?"

,,To že jsme kvůli ní procházeli šest obchodů." Uzemnila mě.

Cítila jsem jak rudnu. ,,Já myslela že to bylo jenom pět."

Alex zatřásla hlavou. ,,Kdepak, bylo to šest."

Najednou nám nad hlavamy zazvonil zvonek. Podívala jsem se na hodiny. ,,To už je tolik?!" Vykřikly jsme zároveň.

Všimla jsem si jak Alex z kapsy vytahuje mobil. ,,Dvacet devět." Jakmile schovala telefon do kapsy, začal zběsilý závod po schodech do třetího patra školní budovy.

,,Co když budeme muset sedět odděleně, nebo hůř, s klukama!" Vyšilovala Alex.

,,Já myslím že to by Churchiová nedovolila." Povzdechla jsem si.

Po úctihodné rozcvičce jsme konečně doběhli do třetího poschodí, naprosto vyčerpaní, ale spokojení. Chtěla jsem si dát pauzu ale Alex měla jiný názor, jinými slovy se za mnou ani neohlédla když utíkala po zaplněné chodbě. Jediné co mi zbývalo, bylo rozběhnout se za ní.

,,Alex, počkej přece!" Zavolala jsem na ní.

Konečně se otočila a zastavila před poloprosklenými dveřmi.

Doběhla jsem ji a ona v tu chvíli zatáhla za kliku.

První dojem?

Dobrá zpráva byla ta, že kluci ještě nedošly. Špatnou zprávou bylo zjištění, v jaké třídě to vlastně jsme.

,,To si ze mně děláte srandu?!" Vykřikla jsem při pohledu na starou a mou nejméně oblíbenou učebnu fyziky.

,,K našemu obrovskému 'štěstí', ne." Očima pátrání po majitely hlasu.

,,Carre!" Vykřikla jsem. Rozběhla jsme se k ní a začala ji drtit v medvědím obětí.

,,Já tě taky ráda vidím." Ozvala se Alex o kousek vedle. Chytla jsem ji za ruku a přitáhla ji do objímacího rituálu.

,,Ježiš, vy jste mi tak chyběly." Ucítila jsem jak se k obětí přidala další osoba.

,,Sarah!" Vykřikli jsme zároveň. po chvilce jsme se rozdělili a obsadili ty nejlepší místa, respektive část řady. Druhou část jsme se rozhodly nechat Maye, Emily a Eliz. Společně s Carre jsme obsadili třetí lavici od katedry.

,,Ola děvčata jaký byly prázdniny?" Ozvalo se ode dveří.

Otočila jsem se uviděla Eliz s jejím klasickým, uličnickým úsměvem.