(Ne)dokonalý rok/PŘERUŠENO

Hodina pravdy

,,Crrrrrrrrrrrrrr!"

Postarší učebnou matematiky se rozezněl otravný zvuk školního zvonku.

,,Ugh, proč ta věc musí existovat?" Povzdechla jsem si naštvaně.

Caree se zahnihňala. ,,A proč ty musíš být tak nespolehlivá?"

Opřela se do židle.

,,Tak pozor, už se to lepší!" prohlásila jsem.

Sarah ironicky pokývala hlavou. ,,Krabici do výtvarky máš?"

Poslala jsem ji překvapený pohled. ,,A ty?"

Na oplátku se zašklebila a přikývla.

,,Ale jinak jsem spolehlivá." snažila jsem se sama sebe přesvědčit o lži.

,,A co ten projekt do přírazu?"

,,Ten jsem nechala na stole."

,,Co ten obrázek co slibuješ, faaaakt dlouho."

,,V tiskárně." Zalhala jsem.

,,A to tam je už rok?" zeptala se mě znenadání Alex.

Nadechla jsem se, že něco namítnu, odkašlání ode dveří mě upozornilo na příchod matikářky. Evansové. Nejméně, oblíbaná učitelka celé naší třídy.

,,Dobré ráno." řekla a začala kličkovat mezi aktovkamy, ledabyle pohozenými na zemi.

Pohlédla jsem na své kamarádky, jejichž úsměvy zmizely, a nahradily je znuděné či vystašené výrazy.

Co se mě týče, já byla mimo, jako první dvě hodiny, takže mi to bylo jedno.

Jakmile jsme se posadili na svá místa, začal každo-úterní rituál: Hádanka, kontrola úkolu, nová látka a test přes přestávku.

,,Takže jak jste v plánech mohli vidět, napíšeme si písemku." usmála se nevinně.

Třída zamručela na nesouhlas.

Najednou, mi na lavici přistála smotaná kulička z papíru.

,,Bude to na mocniny ve zlomcích." zatímco Evansová mlela svoje kecy o testu, já opatrně rozbalila zprávu, která byla shodou okolností Alexina.

Jak jsem to poznala?

Tak zaprvé, Alex má jako jediná ze třídy čtverečkovaný papír, a taky proto, že tam byla podepsaná.

,,Myslíš, že Evansové chybí žezlo z lidského utrpení?"  V hlavě jsem se musela zasmát.

Byla to totiž narážka na konverzaci minulého pátku, z oběda. Tehdy jsme probírali, kolik lidí by teoreticky mohlo být bohy, a taky čeho. Například Langsamová, bohyně špatných známek či Sudočná, jako bohyně tělovýchovných tabulek.

Má velká představivost mi taky umožnila neskutečně zajímavý obrázek Evansová, jak se rozvaluje na pozlaceném trůně, v jedné ruce dřímá žezlo, vytvořené z našich neúspěšných testů , zatímco v druhé ruce drží štos neopravených písemek z mocnin. Vskutku zajímavý pohled na věc.

Na druhou stranu útržku, jsem napsala svou odpověď. ,,Že váháš." 

Pak jsem papír několikrát přehla napůl a nenápadně ho položila na její lavici.

Jakmile jsem se otočila, slyšela jsem utišený smích. Jistěže to byla Sarah, která si papírku všimla dřív. Ani ne po minutě, se k ní přidala i Alex.