Another love •TaeGi• ✔

Epilog

Myslím, že nemůžu dýchat.. Moje srdce vynechalo posledních pár úderů. Naposledy si očima přejíždím celý dopis, abych se ujistil, že vše je pravda. Cítím, že se mi do očí dostávají slzy a tak si dám ruku před pusu, aby nebyli slyšet moje vzlyky.
Sesypal jsem se na zem a zády se opřel o postel. Snažil jsem se nadechovat, ale absolutně to nešlo. Slzy mě totálně ovládly. Srdce se konečně rozeběhlo, ale nasadilo vražedné tempo. Teď jsem byl opravdu rád za to, že je Jungkook někde schovaný a nevidí mě.. Nevidí jak se totálně hroutím myslíc na Yoongiho poslední slova v dopise.
...Třeba už je mrtví... Ne, na tohle nemůžu vůbec myslet!
Přeju si, aby se dnešek vůbec nestal.., aby se včerejšek vůbec nestal!... Aby se nestal ten den, co jsme se s Jiminem koulovali před Yoongiho domem.. Všechno by bylo v pořádku, kdybych si toho všiml. Kdybych to netajil.. mé city. Kdybych nebyl posranej z tvého odmítnutí... Kdybych po Jiminovi nechtěl tvoji fotku.. a nezamiloval se do tvého krásného obličeje.
Všechno to byl můj nápad. Chtěl jsem se s tebou tak moc seznámit a tak jsem Jimina přemlouval. Říkal, že budeš naštvaný, ale nebyl jsi.. Teď už vím proč..
Tak moc mě to bolí. Bolí mě jak jsi trpěl kvůli ničemu,.. ale zároveň kvůli mně. Je to moje vina.
Chci za ním jít, ale nemůžu se hnout.. Rozbrečím se ještě víc, když zjistím, že s tím nic nezmůžu.. Všechno jsem to posral. Posral jsem život jemu a tak i sobě. Naposledy se pokusím zvednout, ale marně.. Nemůžu o něj přijít... Nemůžu dopustit, aby se zabil!
Podařilo se mi vyšplhat na Yoongiho postel, přičemž jsem se schoulil do klubíčka mačkajíc peřinu. Vdechoval jsem jeho vůni... Miluju ji..
Nemohl jsem ani pořádně myslet.. Jediné, co jsem měl před očima, když jsem zavřel oči, byl dopis plný citů, bezbranosti, falše,... pravdy. Pravdy, kterou jsem zjistil až moc pozdě. Mohl jsem to změnit.. Všechno.
Byl jsem na sebe hrozně naštvaný.. Měl jsem chuť se řezat do té doby dokud nevykrvácím, abych poznal tu bolest, kterou trpí.. Nebo možná už... trpěl? Ještě víc jsem se schoulil do klubíčka. Jediné, co jsem si přál bylo usnout a už se nikdy neprobudit. Už nikdy...
Těsně před tím než jsem usnul jsem už věděl, že až se vzbudím, tak to bude všechno jinak. Že nebudu jediný kdo bude brečet... Protože ty už tu nebudeš... a já s tím nic neudělám, i když tě...

...

,,Co se děje, Yoongi-hyung?" Vyválil na mě Jungkook oči, když jsem rychle vtrhl do bytu. Absolutně jsem ignoroval jeho otázku a vydal se rovnou do mého pokoje. Těsně před dveřmi jsem se zastavil a naposledy se podíval na mobil.. Opravdu tam je - nechal jsem si do pokoje nainstalovat kameru, protože mi kluci pořád brali mé věci.
Opatrně jsem otevřel dveře tak, abych to koťátko nevzbudil. Ležel tam.. Na mé posteli mačkajíc peřinu. Byl roztomilí jako vždycky, když spí, ale teď jeho tváře byli mokré od slz. Potichu jsem si zanadával nad svou stupiditou a vydal se k němu. Mohl jsem ten dopis třeba ještě roztrhat.. Pak by tolik netrpěl.
Už jsem ho chtěl probudit, ale zarazil jsem se. Co když... Co když na mě bude naštvaný? Co když mě úplně odstřihne od svého života? Měl bych si rychle sbalit věci a rovnou odjet někam daleko, ale to by se poté trápil a myslel by si, že jsem se zabil.. To jsem nechtěl a tak jsem mu lehce přejel po rameni. Roztomile sebou škubl nad čímž jsem se pousmál a pak jen sledoval jak pomalu otevírá oči.
Pomalu se začal zvedat do sedu nespouštěje ze mě oči.
,,Yoongi?" Nevěřícně na mě civěl, přičemž se mu začali lesknout oči. Ne hlavně ať nebrečí.
,,Taei já-" zastavilo mě jeho náhlé obětí a vzlyky.
,,Ty jseš vůl," zanadával potichu pevně mě svírajíc v náručí. Jen jsem se tomu pousmál, ještě více jsem si ho přitáhl k sobě a užíval si toho momentu, kdy je naštvaný jen na to, že jsem chtěl spáchat sebevraždu.
,,Je mi to líto," zesmutněl jsem. ,,Všechno co jsi si musel teď prožít, ale stále žiju... tak už prosím nebreč. Níčí mě to," znovu jsem se usmál.
,,Ale já nebrečím kvůli tomu, že jsi si chtěl vzít život," odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí, ,,za to bych tě nejradši zkopal, protože takhle jsem dlouho naštvaný nebyl.., ale brečím kvůli tomu, že jsi vůl." Nechápavě jsem se na něj koukl a pak mi to došlo.
,,Prosím, nech mě ti být nablízku.. Vím, že ti vadí mé city k tobě, ale-" Vykulil jsem oči, když mě jemně políbil. Byl jsem tak zaskočen, že jsem nespolupracoval a tak se Tae celý rudý odtáhl.
,,O-omlovám se," sklopil hlavu k zemi a začal si hrát s prsty, přičemž jsem ho zaujatě pozoroval.
,,Nechápu to," vyřkl jsem, ,,Co Jungkook?" Moje otázka mu vykouzlila úsměv na tváři, přičemž se na mě podíval.
,,Mezi mnou a Kookem nic není. Jsme jen přátelé," překvapeně jsem na něj pohlédl.
,,Ale vždyť-"
,,Pšššt!" Okřikl mě, přičemž vstal z postele. ,,Trávil jsem tolik času s Jungkookem, protože mi pomáhal. On jediný věděl, že..že jsem zamilovaný a pomáhal mi."
,,Ty jsi.. zamilovaný?" Tahle věta mi opravdu trhala srdce. S menším pousmáním kývl.
,,Víš jak jsme se viděli poprvé... opravdu jsem tě chtěl poznat.. A potom, když jsem tě uviděl.. Jsi krásný," vydechl a já se snažil pobrat co právě řekl.
,,Jak říkám, Jungkook mi opravdu pomohl přečkat to období," na jeho tváři byla jasná nechuť. Bylo to opravdu hrozné co si zažil.. šikanu.
,,Když jsem rodičům řekl, že jsem Gay a že jsem zamilovaný do svého kamaráda.. Bylo to opravdu hrozné," stekla mu slza po tváři a tak jsem k němu rychle došel a objal ho.
,,Pamatuješ jak se otec zeptal: To je on?!"
,,Ano, ale moc jsem to nechápal," pousmál jsem se, abych odlehčil atmosféru.
,,Chtěl vědět jestli to jsi ty do koho jsem zamilovaný.. Tak jsem začal rychle kroutit na nesouhlas, protože on by tě jinak zbil."
,,Taei? Co se mi snažíš říct?" splašeně mi bušilo srdce jak jsem byl plný očekávání a dokonce jsem cítil jak se na venek dostávají slzy.
,,Chci, aby jsi věděl, že ty za to nemůžeš. To, že jsem s Kookem nemluvil.. Nebylo to kvůli tomu polibku, ale kdyby jsi si všiml, tak jsme se nebavili už před tím. Byl jsem moc dobrý v jedné hře," rozesmál se a já s ním.
,,Já-já tě miluju,.. Yoongi."
On to opravdu řekl! Řekl to! Z mých očí se začali valit slzy štěstí a ještě víc jsem si ho k sobě přitáhl.
,,Já tebe taky."
Trošku jsem se lekl, když jsem uslyšel Namjoonův hlas, který se rozlehl po celém domě, ale nepřestával jsem Taeho objímat. Na to byla tahle chvilka až moc vzácná a vypadalo to, že on si to taky uvědomoval.
,,Nebudeme rušit," šeptl Hoseok, přičemž pomalu, ale opravdu pomalu - protože se ostatní chtěli dál dívat - zavřel dveře.
,,Čumilové," šeptl Tae, s úsměvem si šetřil slzy a odešel ke stolu, přičemž jsem nespokojeně zabručel.
,,Ale já se chci ještě objímat," udělal jsem psí oči, ale jakmile jsem v jeho rukou uviděl modrý prsten, došel jsem s úsměvem až k němu.
,,Jsou opravdu nádherné," řekl a nasadil si prsten na ruku. Nevím co mě to popadlo, ale v tu chvíli jsem se nemohl přestat smát. Chytl jsem takový záchvat smíchu, protože jsem si zrovna něco uvědomil.
,,Takže mi chceš říct," pořád jsem se smál, ,,že oba dva k sobě chováme city a že jsme spolu už dávno mohli být?" Tahle situace mi přišla opravdu vtipná. Ani nevím proč. Vypadalo to, že Tae chvíli přemýšlí.
,,Jo," řekl nakonec a taky se rozesmál. Nepochopitelně jsem se ze smíchu popadal za břicho. Celou dobu jsem si nemusel ubližovat a trpět? Bože! Nemůžu se přestat smát. Opravdu nechápu tuhle situaci..
,,Co?" Zeptal jsem se ho, snažíc se popadnout dech, po chvílí, co ze mě nemohl upustit oči.
,,Víš, že se hezky směješ?"

...
Konec! Doufám, že jste spokojení😊

Řekla jsem si, že už kašlu na ty špatný konce, protože jakákoliv FF na BTS, co jsem četla, skončila špatně... Ale třeba mám na to jen štěstí😂

Moje první dokončená FF!!🎉🎆🎆