Chaos

Kapitola 1.

Tak jo, tu je první díl ;) Omlouvám se předem za pravopisné chyby xD

________________________________________________________

„Kate, miluju tě!" řekl Rob a zasněně se na svou dívku podíval.

„Já tebe taky!" odpověděla Kate zasněně.

Jejich ústa se přibližovala...

Koukla jsem na hodinky a rychle vypla televizi, i když nerada. Love filmy mám ráda a tenhle je obzvlášť můj oblíbený. Ale neměla jsem času nazbyt. Za půl hodinky mi začíná street dance a musím chytit autobus do města. Zaběhla jsem do pokoje pro svou sportovní tašku, zkoukla se v zrcadle a mohla jsem vyrazit.

Autobus byl jako vždycky plný, a tak jsem musela stát. Cesta naštěstí netrvala moc dlouho a za pár minut jsem mohla vystoupit přímo před halou.

Moje nejlepší kamarádka Emily už tam byla.

Hned jak mě uviděla, spustila: „Dobře že jsi tu Rose, Mia nám chce něco říct!"

Mia je naše učitelka Street dance.

„Super, nevíš o co jde?" zeptala jsem se.

„Nemám páru! Jen pronesla něco o tom, že má pro nás odměnu po tom, co jsem vyhráli to mistrovství Evropy" odpověděla Em.

„Už se těším! Pořád nemůžu uvěřit tomu, že..." začala jsem ale Em mě přerušila.

„Pozor, už jde!" zašeptala.

„Tak co holky, jste připravené na pořádnou bombu?!" zahalekala Mia a s úsměvem přelétla celý tým pohledem.

Bylo nás dvanáct. Samé holky. Byla jsem tu já, Emily, černoška Zoe, dvojčata Bella a Alexa, blondýna Lily, nevýrazná Conie s tmavými vlasy, pak Emma, zrzavá holka se zelenýma očima, kučeravá Ashley, kolem níž se motalo aspoň deset kluků, Miley, neskutečně hubená holka s plavými vlasy, modrooká Charlotte a nakonec moje druhá nejbližší kamarádka Olivia, přezdívaná Liv.

Všechny jsme sborově zakřičeli: „ANO!" a napjatě čekali, co nám Mia poví.

„Tak se holky, něčeho držte! Manažeři známé skupiny nám poslali email, ve kterém nás požádali, abych na dalším turné skupiny tancovali v pozadí! A teď pořádně poslouchejte! Je to skupina One direction!" vychrlila na nás Mia.

Ani jedna z nás se nezmohla na slovo. Každá z nás měla One direction ráda. Některá více, jiná méně, ale každá k nim měla určitý vztah. Taky jsme tancovali většinou na jejich písničky.

Pořád mi asi nedošlo, co nám Mia řekla. Všechny jsme na Miu zaraženě koukali, a nevěděli co říct.

Pak jako by do nás uhodil blesk, všem nám to došlo a spustil se vodopád slov.

„Jakto? Cože? My? Si děláš srandu?! Odkdy? Já nic nechápu!" ozývalo se ze všech stran.

Mia se zasmála a začala vysvětlovat: „Napsali nám, že na další turné plánují trochu zpestřit vystoupení, trochu ho oživit. Kluci ale tancování nemají moc v lásce, a tak se začali rozhlížet po nějaké taneční skupině. V Londýně jim žádná nepadla do oka, a po tom, co nás viděli v televizi na tom Mistrovství Evropy, rozhodli se mě kontaktovat a zeptat se, co si o tom myslíme!"

Koukali jsme na ni ještě víc vyjeveně než předtím.

„Vám se snad nechce, co dámy?" zeptala se Mia s úsměvem.

„Jasně že chce, jen tomu asi nemůžeme uvěřit, že jo holky?" ozvala se Bella jako první.

„Jasně, Bella má pravdu, prostě jen nemůžeme uvěřit tomu, co nám říkáš! To opravdu budeme tancovat po celou dobu velkého turné One direction?! To snad není možný!" rozpovídala se Emma.

Rozhodla jsem se konečně taky promluvit: „A kdy? To pojedeme do Londýna?"

„Samozřejmě!" odpověděla trenérka. „ Bude to hodně složité, a na některých koncertech nebudete moci vystoupit, protože stále některé z vás musí chodit do školy. Budete mít co dohánět, některé z vás dokonce možná opakovat ročník. Je tu někdo, kdo nemá zájem zúčastnit se?"

Rozhlédla jsem se po naší partě. Všechny vypadaly, že není o čem přemýšlet. Ale Liv měla svraštěné obočí.

„Nevím co na to řeknou rodiče. Bojím se, že nebudou souhlasit." řekla Liv.

Mia se jen zasmála a bezstarostně mávla rukou. „Myslíš, že bych vám to nabízela, aniž bych se zeptala vašich rodičů? Obvolala jsem všechny rodiče a všichni jsou pro. Tak už je to jen na vás. Chcete, nebo ne?" zeptala se Mia.

Neváhala jsem ani chviličku, a spolu s holkama jsme nadšeně souhlasili.

Miley se zeptala: „A kdy se odjíždí? Nebo co a jak?"

Mia trpělivě odpověděla: „ Teď je leden, turné začíná někdy uprostřed dubna, takže někdy začátkem února bychom měli letět, abychom měli dost času trénovat s kluky na pódiu. A teď mě prosím omluvte, dnešní hodinu bych pojala jako „informativní" , tančit už dnes nebudeme. Kdyby jste se chtěli ještě na něco zeptat, napište na email a zase v pátek! Musím jim zavolat, že to bereme. Mějte se!" A byla pryč.

„To je, co?" řekla Liv.

Já se nezmohla na slovo. Rozhodla jsem se, že půjdu domů. Potřebovala jsem být sama, vstřebat to.

„Už půjdu domů, jsem nějaká unavená." řekla jsem holkám, rozloučila jsem se a vyrazila na autobus.

Už byla tma. Kráčela jsem temnou ulicí a pozorovala tiše padající vločky. Foukal jemný vítr a nikdo nebyl v dohledu. Šla jsem potichu k domu, nikde nebylo slyšet ani živáčka, jen sova z nedalekého lesa houkala. Bylo to magické. Něco mi říkalo, že tenhle den, tahle noc ovlivní celý můj život.  Že už nic nebude jako dřív.

Došla jsem domů. Rodiče ještě nebyli doma. Tiše jsem si zalezla do pokoje a lehla si na postel.  S očima upřenýma na oblohu jsem přemýšlela. Jaký bude Londýn? Jaký bude svět, tam venku, kde jsem nikdy nebyla? Jaký bude můj život dál? Ale hlavně: jaký bude ON?

S otázkami v hlavě jsem se ponořila do neklidného spánku.