Tasty fear

9.kapitola - Pravidla

Pomalu jsem se probouzela, když se mnou někdo prudce začal třást. Rychle jsem otevřela oči a posadila se.

,,Rychle vstávej. Říkal jsem ti, že s tebou budu chtít mluvit."

,,Příště by to mohlo být trochu jemnější probuzení."

,,Na jemnosti nemám čas. Za pět minut ať si u mě v pokoji a nemám rád čekání."

,,No jo, vždyť už lezu ježiš."

Jen zakroutil očima a odešel. Chvilku jsem ještě seděla a pak vstala a namířila si to do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima, malá modřinka na mém čele. Vypadala jsem nechutně. 

Opláchla jsem si obličej vlažnou vodou a otřela se do jemného ručníku. Rozhodně nešetří na kvalitních věcech. Nadechla jsem se a rozešla se z pokoje do jeho. Pootočila jsem klikou a vešla. Jeho ložnice byla tmavá. Do červeno-černa. Jeho pokoj byl větší než můj. U stěny se tyčila velká postel a kousek od velkého okna byl stůl, pak už jen skříň a komoda. Harry stál u okna a díval se ven. Vypadal v celku zamyšleně, proto jsem si odkašlala a upoutala jeho pozornost.

,,Jdeš včas. Jsem rád, že si aspoň něco z toho pochopila."

,,Dokážu pochopit víc věcí."

,,Zatím jsem si nevšiml. Hlavně teď chci s tebou probrat pár věcí. Posaď se."

Ukázal na židli, která byla před velkým mohutným stolem. Já se posadila a on naproti mě."

,,Takže. Jde o pravidla, která budeš dodržovat tady uvnitř a venku v okolí domu a pak pravidla, která dodržíš mimo tento dům."

Přísně se na mě podíval. Asi čekal na odpověď, takže jsem jen přikývla.

,,Dobře. Pravidla, která se týkají tohoto domu jsou jednoduchá. Budeš vždy chodit s někým v doprovodu ven. Po domě se můžeš procházet jak chceš, ovšem ne na půdu. Tam máš zákaz. Další pravidlo je, že budeš poslouchat co ti řeknu. Když řeknu ať jdeš do pokoje tak tam prostě půjdeš. Nechci riskovat, že se ti  něco přihodí a ty se do toho zapleteš. Moji muži mohou a jsou více než agresivní a prudcí. Nebudou tě odlišovat, když se stane, že se začnou rvát. Další pravidlo ti říká abys chodila jen zamnou, když budeš něco potřebovat nebo něco chtít. Když se budeš chtít jít projít, vždycky někdo s tebou půjde, což směřujeme k pravidlu, které jsem ti před chvíli řekl. Nějaké dotazy?"

,,Mám jen jeden."

,,Mluv."

Nadechla jsem a vyslovila otázku, která mě zajímala od toho incidentu, která se stala v chodbě.

,,To tys byl v mém pokoji a proč když jsem vyšla s pokoje jsi tam byl ty a Josh?"

,,Tahle otázka vůbec nesměřuje k pravidlům."

,,Mě zajímá kdo mě šmíruje."

,,Kurva já tě nešmíroval."

,,Takže jsi to byl ty."

Můj úsměv jsem rozhodně nezakryla.

,,Ano byl jsem to já. Musel jsem tě zkontrolovat a to co bylo mnou a Joshem není tvůj problém. A teď k těm pravidlům mimo tento pozemek."

,Fajn. Ráda si poslechnu co musím dodržovat abych se necítila ještě víc jako vězeň."

Pronesla jsem ironicky a zadívala se na něj.

,,Jestli si chceš připadat jako vězeň, pro mě to problém není kočičko. Takže mě teď kurva nepřerušuj a poslouchej."

,,Dobře. Pokračuj v pravidlech."

,,Nehraj si semnou. Víš co dokážu."

Jen jsem zvedla ruce do vzduchu s úmyslem "co máš za problém" a plácla s nimi o stehna. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a opřela se o židli.

,,Já taky umím spoustu věcí a za druhé už bys mohl začít s tvými požadavky."

Harry se napnul a začal.

,,Každé ráno tě bude vozit Niall a z práce taky. Vím přesně jaká je tvoje pracovní doba, takže mi vždycky Niall dá vědět, že se zpozdíte. Takže to řekneš Wallterovi a ten mu to oznámí. Wallter jak už víš, tě bude hlídat během služby."

,,A když budu jít chtít s někým na kafe nebo navštívit Liama?"

,,Tak s tebou půjdu já, když budu moct. Jinak samozřejmě Niall."

,,Fajn. Je to vše nebo ještě něco bych měla vědět?"

,,Na co bys měla přijdeš určitě sama. Jsi chytrá."

,,Jako na co přesně?"

,,Sama se dozvíš a uvidíš. V tom si přece expert. Teď se pojď najíst, mám docela hlad a ty určitě taky."

,,Umíš vařit?"

,,Myslíš si, že snad mafián vařit neumí?"

,,Jen jsem se zeptala. To snad tady trestné není."

,,To teda není."

Harry se na mě usmál a přešel ke dveřím. Rychle jsem vstala a vyšla z nich. Až moc milý zdá se mi.

,,Takže co uvaříš?"

,,Spíš co my uvaříme. Přemýšlel jsem o špagetách."

,,Neskutečné, že teď spolu mluvíme jako normální lidé, ale jo dala bych si špagety."

,,Dokážu být milý, když se kolem mě lidé umí chovat."

 Zdá se mi to nebo se opravdu snaží být milý? Tak fajn. Když budu milá, bude on milý. A možná se dozvím spoustu věcí. Když jsme si ještě prohodili pár slov tak jsme dorazili do kuchyně.

,,Tak jdeme na to."

Prásknul rukama a přešel k lince. Tohle bude ještě zajímavé vaření. Protože on je pro mě jedno velké dilema.

.......................................................................................................

Nějaké otázky? :D

Zajímá mě váš názor, pokud to vůbec někdo čte :D