Tasty fear

3.kapitola - Začátek

Dívala jsem se na toho člověka možná půl minutky. Dala jsem klíčky do zapalování a otočila jimi. Motor se rozburácel a já opatrně rozsvítila světla. Muž si dal ruku před oči, protože jsem ho oslnila. Později se jeho ruka oddálila, když k němu přišla drobounká dívka, která ho hned objala. Usmál se na ní a chytil jí za ruku po té co se od něj odlepila. 

Připadala jsem si jako idiot, který ani nepatří k policii. Nadechla jsem se a vydechla. Nemohla jsem se jen tak nechat vyděsit. Jsem na tyhle věci proškolená. 

Promnula jsem si svůj obličej a vyrazila na silnici. Při cestě do kanceláře jsem začala přemítat v hlavně myšlenky. Například jak se ke mě mohl tak snadno dostat, proč jsem se mu zalíbila zrovna já, co se mnou hodlá dělat jestli mě chytí, přece jen, sám říkal, že má tolik možností.  Musíš zjistit  s kým má kontakty, nemůže být tak těžké se k němu dostat.

Podívala jsem se nad budovu před sebou. Vypnula motor a otevřela dveře od auta. Ovanul mě chladný vánek. Přitáhla jsem si svůj kabát blíž k tělu  a odešla ke vchodu kde mě pozdravil policista. Prošla jsem prosklenými dveřmi a u výtahu zahlédla Waltera.

,,Ahoj Waltere."

,,Ahoj, takže co teď, když jsi mě vytáhla zpátky do práce, kvůli Stylesovi a jeho telefonátu tobě?"

,,Je to jasné. Ten hovor mám nahraný, dáme ho do důkazů a poskytneme technikům pro kontrolu, možná poznají kde se může přibližně nacházet, byl tam docela ruch. Jako by byl kousek od nějakého klubu. Nechám si napíchnout telefon abychom ho mohli najít, kdyby mi znova volal."

,,Dobrý nápad. Jen...nemáš strach, že teď bude chtít tvojí krev a dostane tě snadno i když jsi vyškolená a vytrénovaná."

,,Samozřejmě, strach je klasická reakce, ale nesmím se mu podat, jasný."

Jen na mojí odpověď zabručel a dál už nic neříkal během cesty výtahem. Vystoupili jsme a před námi se zastavil vyplašený policista.

,,Agentko Davisová, tohle musíte vidět, ve vaší kanceláři."

,,Co je v mé kanceláři?"

Odstrčila jsem ho a spěchala. Dveře od mé kanceláře byli otevřené. Všude po zdech byly pověšené fotky. Moje fotky. Jak obědvám, jak se procházím. z místa činu, kde jsme byli dnes.

,,Kdo to udělal?"

,,To nevíme slečno."

,,Jak nevíte? Někdo se sem dostane aniž by byl zadržen, dostane se do mé kanceláře a vy nic nevíte?! Když se sem může dostat kdokoliv jak může být tohle místo bezpečné. Mohl sem kdokoliv dát bombu. Co kamerové záznamy?"

,,Všechno jsme prověřili, jsou vymazány, je tam jen šum."

,,Je chytrý a nebo má někoho uvnitř."

,,Prosím?"

,,Neprostě a pošlete sem technika a hned, tohle je další místo plné důkazů, které nám mohou pomoci tak honem."

,,Ano, jistě."

Podívala jsem se na Waltera a viděla jsem na něm, že mu není zrovna nejlépe. Otočila jsem zpět svojí hlavu a odešla ke stolu. Na mém stole leželi složky, které se ani nepohnuli o milimetr. Ovšem na stole byl nový kus papíru a na něm bylo červenou barvou nebo krví napsán nápis.

Tohle je jen začátek květinko - Styles

,,Waltere, pojď se podívat. Mám tu vzkaz."

Walter ke mě přistoupil a zadíval se na papír.

,,Jsi v pěkném průšvihu a myslím si..."

Ani to nedořekl a začala zvonit  pevná linka na mém stole.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám noví díl líbil. Nebojte se, to hlavní teprve přijde. Nechci psát nějakou rychlo povídku, jak často bývá, že se potkají a už se berou.

Jestli máte nějaké dotazy tak se klidně ptejte nebo ohodnoťte příběh hvězdičkou :)