Tasty fear

26.kapitola - Svoboda?

Zrovna jsem seděla v Harryho pracovně, protože si mě nechal zavolat jako nějakého psa. Poposedla jsem si a odfrkla. Měla jsem jet za půl hodiny do práce a on mě taky klidně nechal sedět jako by nic. Měl by chodit na čas. Přece jde taky o jeho život no ne? Nevydržela jsem to a zvedla se ze židle a pomalu šla ke stolu, který jsem obešla a pozastavila jsem se u místa kde vždycky sedává Harry. Podívala jsem se na dva šuplíky, které byli pod mohutnou deskou. Skousla jsem si ret a snažila se odolat pokušení otevřít je. Posadila jsem se na jeho židli a pořád skenovala ty dva šuplíky. Opatrně jsem natáhla ruku k prvnímu šuplíku a otevřela ho. První mi padla do očí velká, tlustá, bílá obálka. Natáhla jsem se k ní.

,,Co to sakra děláš?!"

Ani jsem nezaregistrovala otevření dveří. Mezi futry stál a díval se nevěřícným pohledem. Harry okamžitě vystřelil a přešel ke stolu kde zabouchl šuplík. Skoro mi přirazil prsty.

,,Slídíš tady?"

,,Ne?"

Otázala jsem se stejným tónem a nahodila nevinný výraz. Hned se zapřel rukami o opěrky, takže jsem se musela pořádně usadit aby mezi námi byl alespoň nějaký kousek prostoru.

,,Tohle už laskavě nikdy nedělej. Nemám rád, když mi někdo čmuchá ve věcech. Čím dál tím víc mě začínáš štvát. Takže teď zvedni svůj zadek a přesuň ho na támhleto křeslo."

Svou rukou poukázal na židli, na které jsem ještě před chvíli seděla. Hned jsem se zvedla a vrátila se zpět. On se také posadil a začal.

,,Jak to jde v práci?"

Nevěřícně jsem se na něj podívala.

,,Co prosím?"

Okamžitě protočil oči a svojí otázku položil znovu.

,,Myslela jsem, že se budeme bavit o tom včerejšku. Akorát tu sedím zbytečně."

Harry zatnul čelist. Věděla jsem moc dobře, že ho štvu ani mi to nemusel říkat. 

,,O včerejšku jsem si už promluvil s vhodným člověkem a ty asi moc dobře víš s kým. A teď se ptám na tu kulku. Už něco víš?"

Asi si vážně musel dělat prdel. Tenhle chlap je totálně bipolární. A začíná mi to totálně srát. Nechtěla jsem se s ním moc povídat, takže mu dám jen odpovědi a vypadnu.

,,Výsledek bude dneska. Hned jak to budu vědět, já sama hned zavolám. Už můžu jít? Musím do práce co nejdříve."

Harry se usmál a pokýval hlavou. Jako kdyby neuměl mluvit blbec.  Vyšvihla jsem se do stoje a rychlým krokem šla pryč. Ani jednou jsem se nezastavila a prostě šla až ke garáži kde na mě čekal opět Walter. 

,,Nějaká napruzená."

Neodolal poznámce. Hodila jsem po něm vražedný výraz, který naznačoval ať mě rozhodně dnes nedráždí a nastoupila hned do auta. 

Cesta probíhala opět tiše a i cesta do horního poschodí. Okamžitě jsem zahučela do své kanceláře a vydechla úlevou. Následně se ozvalo klepání a pak do dveří vešel mladý muž v uniformě. V pravé ruce držel žlutou obálku. Hned jak mě uviděl se usmál a já okamžitě taky.

,,Nesu vám výsledky z laboratoře. Chtěl jsem vám to dát už v chodbě, ale připadalo mi, že jste letěla jako střela."

,,OU, to se omlouvám. Pospíchala jsem. Děkuju."

Obálku jsem si vzala do ruky a ještě jednou poděkovala. Hned jak se za ním zaklapli dveře jsem si sedla ke stolu a otevřela ji. Vytáhla jsem sněhově bílý papír. Pomalu a opatrně jako kdyby mi měl uniknout nějaký detail jsem si papír přečetla třikrát. Kulka je neznámého původu. Vypadá to na nějaký nový prototyp.  Našel se i jeden otisk prstu u kterého se vyjímala fotka. Vedle té fotky bylo i jméno. Moje ruka vystřelila k puse a nevěřícně jsem asi tak minutu ještě těkala očima z fotografie na otisk. Kudrnaté vlasy, ostré rysy a ty stejné oči. Z mého šoku mě vytrhla klika dveří a následné rozražení. Ve dveřích stál můj šéf, který nevypadal nějak nadšeně. Byl naštvaný.

,,Do kanceláře a hned."

Polkla jsem a jen přikývla. Nezapomenul mi ještě třísknout dveřmi. Hned jsem vstala a klusala za ním. Opatrně jsem zaklepala a vešla. Šéf už seděl za stolem a poklepával tužkou. Zdá se mi to nebo mají dneska všichni naprosto debilní den?

,,Slečno...dozvěděl jsem se, že nosíte důkazy do laborek, které nemají nic společného s případem na kterých děláte. Jak mi to vysvětlíte?"

,,V podstatě mají."

,,Takže mi chcete říct, že jste zatajila důkaz? Jak jste k němu vůbec přišla?"

,,Ne to ne, ale chtěla jsem mít jistotu. Nevím, prostě jsem přišla do práce a leželo mi to na stole, nějak."

Ještě by se mohl dozvědět, že v podstatě každý den žiju s podezřelým a můžu si to rovnou hodit.

,,Tady nehrajeme na to co jste chtěla, ale na profesionální přístup.A tuhle historku a záhadném důkazu, který jednoho rána byl na vašem stole si nechte pro někoho jiného laskavě. Můžete být ráda, že za šéfa máte mě. Jiní by vás okamžitě vyrazili. Víte jak to tady chodí, proto jsem se rozhodl, že vás suspenduji na tři týdny. Aspoň se nějak srovnáte a dáte do kupy. Třeba zase budete normální jako předtím."

,,Ale...to nemůžete! Musím ten případ dodělat."

,,Převezme to za vás Walter. Už o tom ví a vy teď okamžitě odejdete a přijdete sem nejdříve za tři týdny jasné?"

,,Ale..."

,,Žádný ale. A teď jděte a hned."

Pokývala jsem jen hlavou a raději odešla hned. Kdybych se s ním hádala, akorát by to dopadlo tak, že bych dávala svůj odznak na jeho naleštěný stůl. Moje kroky vedli hned do Walterovo kanceláře. Bez zaklepání jsem do ní vešla.

,,Mrzí mě to."

Okamžitě vydechl, když mě spatřil. Bylo mi to jedno. Aspoň se tady všech zbavím, hlavně Harryho.

,,Nemusí. Aspoň se to nebude týkat konečně mě. Má tady svého člověka, takže mě pustí. Hlavně to neposer. Harrymu řeknu ty výsledky já, slíbila jsem mu to."

,,Harrymu jsem nic neřekl, ale ví o tvé pauze tady. Čeká dole."

Hajzl. Ani jsem nestačila všechno vstřebat a on už vytáčí Harryho jak nějaká jeho ženuška.

,,Fajn."

Otočila jsem se na patě a šla si sbalit pár věcí.

Dole na mě už opravdu čekal v černém Range Roveru. Hned jsem k němu naskočila i s menší krabicí a upřela na něj zrak.

,,Pojedeme k tobě a řekneš mi vše. A když myslím vše, tak opravdu vše."

 Evidentně se už nepotřebujeme ani zdravit, ale byla jsem překvapená, že pojedeme ke mě. Možná to opravdu znamenalo, že si jen popovídáme a vše tohle pro mě skončí. Určitě získám svojí svobodu po které jsem toužila už od začátku, ale teď si najednou uvědomuji, že po ní netoužím tak moc jako předtím, protože místo světla do temnoty přišla temnota do světla. 

..............................................................................................................

Tadááá další díl :D

Děkuju moc za hlasy a komentáře k minulému dílu a hlavně za skoro 6K. přečtení. JAKOŽE WOW. Jste úžasní <3

Pac a pusu <3