Na tom, jak se v danou chvíli rozhodneme, hodně záleží. Sebemenší rozhodnutí, nám může změnit život. A tak sledujte mé postavy, jejich příběhy a jejich rozhodnutí.
Je osm hodin ráno a já jsem se právě vzbudila. Otevřu oči a ke své hrůze je hned zase zavřu. Je tam takový bordel. Všude se válí nějaké šroubováky, hřebíčky, matky. No prostě strašný. Mám ráda pořádek a tohle pro mě byl opravdu šok. Ve své histerické chvíli jsem hned začala uklízet. Asi po půlhodině jsem to měla uklizené a rozhodla jsem se, že se půjdu nasnídat. Po cestě do kuchyně jsem se přerazila asi o šest krabic. Dobelhala jsem se k lednici a otevřela jí. Ale ne, není tu žádné jídlo! Samozřejmě jsem si neuvědomila, že jsme včera večer teprve přijeli a nekoupili nic k jídlu. Co budu dělat, umřu hlady! Najednou slyším bouchnout dveře a ozve se ,,jsem doma". Kde mamka asi byla takhle poránu? ,,Přivezla jsem nákup a croissanty ke snídani" říká mamka. Jsem zachráněna! Pomohla jsem mamce uklidit jídlo do lednice a sedla jsem si ke stolu. To už, ale u něj seděl Cam a ládoval se croissantem. ,,Tobě také dobré ráno bratříčku" řekla jsem trochu pobaveněně. Jen se zakřenil a pokračoval v jezení. Po snídani jsem se vrátila do pokoje a začala vybalovat věci z krabic. Bylo to strašně zdlouhavé a našla jsem spoustu věcí, které už jsem fakt hodně dlouho neviděla. ,,Oběd" volá na nás mamka. Bez problémů seběhnu schody. Páni nikde žádné krabice. To byl fofr! Oběd byl vynikající. Opravdu mi zvednul náladu. Ta ovšem klesla v momentě, když jsem vystoupila do svého pokoje. Zatím to tu vypadá jako po výbuchu. No co, mám na to celé odpoledne. Hlavně pozitivně! Cam se na mě přišel podívat jak mi to jde. ,,No ségra, takovej bordel jsem u tebe snad ještě neviděl". ,,Abych byla upřímná tak já taky ne. A jak to jde tobě?". Už nic neřekl a zmizel. Myslím si, že na tom nebude o moc líp než já. Jsem, ale strašně zvědavá jak to vypadá u něj, tak jdu potichu a jen nakouknu do jeho otevřených dveří. Uviděla jsem uklizený pokoj.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Cože ty už to máš hotový a ještě takhle pěkný. Jak to? otevřela jsem dveře. ,,Jo. A nediv se, nemám tolik zbytečných věcí jako ty." Otočila jsem se, nastvaně bouchla dveřma a odcházela zpátky ke svému neuklizenému pokoji. Necelé dvě hodinky jsou pryč a já už to tak nějak mám. Později to třeba ještě vylepším.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přišel brácha a říká ,,no na to, že jsi nad tím strávila takovou dobu, nic moc. To moje je hezčí" zasmál se. Já ho jen pěstí praštila do ramene. Škádlit mě, už ho přestalo bavit a zase odešel. Začal mi zvonit mobil. Volá mi Kathrine. Ona bydlí tady v Los Angeles, takže se v podstatě vůbec nevidíme. Jen o prázdninách a to jsem jezdila k ní. Ona u nás vlastně nikdy nebyla. ,, Ahojky tak kdy se na tebe budu moci přijet podívat?" říká. ,, Klidně hned zítra, jestli chceš." ,,No jasně. Tak zítra."
Tak to je pro tuto kapitolu vše. Omlouvám se za případné chyby v textu. A ahoj u další kapitolky
