,,Dobré ráno, vy dva'' pozdravila jsem je. ,,Děje se něco?'' opatrně jsem se zeptala. ,,N.. Ne nic, v pohodě, dáš si vajíčka?'' ptal se Chris. ,,No jasně proč ne?!'' přisedla jsem si ke Kat a opatrně jsem zašeptala: ,,hele co se tady stalo? Snad si nemyslíš, že tomu budu věřit" než stihla Kat cokoliv říct, už tam byl Chris s vajíčky a...
,,Díky Chris, ta snídaně byla fakt super, ale my už budeme muset jet domů. ,,Ale...ale vždyť vy tady můžete ještě být, vždyť Rodiče jsou pryč celý víkend.",,Chrisi jsi moc hodný, ale Kat by si měla odpočinout a ještě musíme něco udělat do školy.",,Jo jasně, do školy" zakřenil se. ,,Tak fajn tak já vás odvezu." ,,Díky, tak já jen doběhnu nahoru nám "sbalit" těch pár věcí, co jsme si přivezli včera a hodím to do auta. Jo? Ať se s tím Kat nemusí tahat, stejně by mi s těma berlema moc nepomohla." ,,Jo, jo, jasný. Běž! Hele Kat, ještě k tomu před tím..." rozpovídal se Chris. ,,Ano, mě je samozřejmě jasné, že to nic nebylo. Tak to necháme být" odvětila Kat. ,,Lidi můžeme jít do toho auta? Už to všechno mám." ,,Tak jsme na místě děvčata." Chrisovi jsme jen zamávali a šli do domu. ,,Hele tak co se to tam stalo?" ptala jsem se Kat. ,,Nic, vždyť jsem, vždyť jsme říkali že nic." ,,Hele tohle ti nevěřím." ,,Tak fajn, No prostě, když Chris dělal ty vajíčka, tak jsem za ním šla a nějak mi to uklouzlo a spadla jsem na něj." ,,A to je jako všechno jo? nebo... " hodila jsem na ní svůj pohled. ,, No a když mi tak nějak pomohl se postavit na nohy, tak mě políbil." ,,Cože?",,No, ale řekla jsem mu, že to nic neznamená, takže myslím, že mu je to jasné." ,,A proč bys to, pro pána, dělala? Vždyť je to úplně skvělej kluk. A má tě rád. Myslím, že bys mu měla dát šanci. ,,Ale vždyť jsi ho slyšela, a řekl, že nic nebylo. Když ses ptala u snídaně." ,,Tak třeba nevěděl jak to je s tebou a nechtěl nic říkat. No jo no kluci holt někdy takový jsou." ,,A jak ty to můžeš vědět?" ptala se mě vyčítavě Kat. ,,No mám doma bráchu pokud jsi si nevšimla." ,,Fajn. Dostala jsi mě, ale co teď mám dělat?" ,,No, asi to nech chvilku vychladnout. Teď hlavně musíš myslet na sebe a na svůj kotník, aby to bylo co nejdřív v pohodě." ,,Ale, vždyť jo. A když už jsme u toho kotníku, mohla by jsi mi přinést nějaké led z lednice? Abych si to mohla zachladit." ,,To víš že mohla. Už jdu. Tak tady máš. No a co dnes budeme dělat marode?" ,,Mohli bychom jít k našemu bazénu. Ty si třeba zaplaveš a já budu lehce procvičovat tu nohu, aby se to uvolnilo." ,,No to nezní vůbec špatně. Plavky s sebou mám, tak jdeme!1)omlouvám se za případné chyby
ČTEŠ
Now
Teen FictionNa tom, jak se v danou chvíli rozhodneme, hodně záleží. Sebemenší rozhodnutí, nám může změnit život. A tak sledujte mé postavy, jejich příběhy a jejich rozhodnutí.