This is so crazy [Maxverly] (CZ)

18. Kapitola-Pokoj

,,Tak kdo tu má největší dům, kde by mohl Max schovat?" Všichni loseři se podívali na Billa. ,,T-tak fajn." Řekl jakoby neměl na výběr. ,,Půjčím ti nějaké oblečení Max." Bev se přehrabovala ve skříni. Házela po ní nějaká trika a ona je pohotově chytala. ,,Dej to do týhle tašky." Nacpala zásobu oblečení do zavazadla. ,,Asi byste měli jít. Nevím kdy se můj táta vrátí." Všichni postupně vyšli ven po schodišti. Zůstali tu jen Bev, Max a Bill. Bevy se na ně podívala. Začínala pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad. Ne to teda nebyl. Max měla zůstat u Billa. Nejhorší možná kombinace. ,,Tak ahoj." ,,A-ahoj." Rozloučili se. Přišlo jí to takové hrané. Zůstala tu zase sama. Byl to dost nezvyk.

Šli bezeslova k jeho dost velkému domu. Ukázal jí pokoj pro hosty. ,,T-tady můžeš zůstat dokud se m-m-moji rodiče nevrátí." Přikývla a posadila se na postel. Zmizel u sebe v pokoji a už se neukázal. Asi mu to vrtalo hlavou. Kdo vlastně Max je a proč se s Bev na pár dní ztratily. Už jí to tam samotnou nebavilo. Opatrně vyšla z pokoje a rozhodla že se tu trochu porozhlédne. Vše tu bylo normální, až na dětský pokoj nedaleko toho Billyho. Nezdálo se že by tu nějaké dítě bydlelo, tak proč je tu ten pokoj? Došla až do přízemí. Byl zde vchod na verandu. Ta byla ze zadu domu a tak tam mohla klidně nakouknout. Našla tam Billa jak sedí na lavičce a kouká se někam do dálky. ,,Ahoj." Pozdravila ho a on sebou trhl a usmál se na ní. ,,Mohla bych se na něco zeptat?" ,,J-jasně." ,,Proč tu je ten dětský pokoj? Ty máš nějakého sourozence?" Nevěděla že narazila na citlivé téma. Bill sklonil hlavu. ,,M-měl jsem." Už to dávalo smysl. Trochu se styděla, že se ptala. ,,Promiň." ,,V p-pohodě." Moc v pohodě nevypadal. ,,A-a můžu se t-taky zeptat?" ,,Jo. Ptej se." ,,K-kde jste byly? A proč jste se s-s-schovávaly?" Posadila se vedle něj. Nevěděla co říct. ,,Nesnesla jsem představu, že Bev už nikdy nepotkám." Řekla mu nepřesnou pravdu. Přikývl. Asi mu to stačilo nebo se v tom nechtěl vrtat. ,,D-dobrou noc Max." Nečekaně odešel. ,,Dobrou Billy." Zavolala na něj.

Zůstala na verandě do večera. Až do tmy. V polospánku pozorovala noční oblohu. Spadla jí hlava. Probralo jí zvláštní pocit na krku. Otevřela oči. Rozesmála se když zjistila, že ten pocit byl Bevyn dech. ,,Nefoukej mi na krk, víš že to nesnáším." ,,No právě." Její rty byly stále našpulené a tentokrát jí foukla do ucha. ,,Bev!" Jemně jí odstrčila rukou. ,,Co tu děláš?" ,,Přišla jsem vás zkontrolovat." Max se podívala na její nohu a na to jak se podepírala o berle. ,,Seš šílená." Zničené se posadila vedle ní. ,,Myslela jsi že jsem boží, odvážná a úžasná, že jo? Jen ses trochu špatně vyjádřila." ,,No jasně." Hodně ironie. ,,Jak se ti tady líbí?" ,,Je to tu obrovský, ale pěkný. Jen mě zarazila jedna věc." ,,Ten pokoj?" ,,Jo." ,,Byl Georgieho. To ti Bill asi řekl. Jen se ho prosím neptej víc. Je na to hodně citlivej." ,,Chápu." Dál se nechtěla bavit o takové depresivní věci. Tak přešla k jinému depresivnímu tématu. ,,Jak dlouho tady můžu zůstat?" ,,Navždy." Obejmula jí. ,,Jestli teda chceš?" V jejím objetí nemohla nic jiného než souhlasit s tím že nikdy neodejde. Zase dech na svém krku. ,,Už zase?"  ,,Vlastně mě to celkem baví. Nebo spíš mě baví to jak ti to vadí." Stále se její dech otíral o Maxin obličej. Z krku postupoval nahoru ke tváři. Dotknul se koutku její pusy a najednou přestal. Najednou se jejích rtů dotýkalo něco jiného. Vůbec jí to nevadilo a nechala si to líbit. Do teď vždycky když se líbaly, bylo to jen tak letmo. Teď to bylo opravdu. Jen škoda že měli pozorovatele.