This is so crazy [Maxverly] (CZ)

25. Kapitola-Zvonek

Hned jak otevřela dveře, ucítila její ruce kolem svého pasu. ,,Chyběla jsem ti Maxine?" ,,Ani nevíš jak." ,,Kdyby se někdo ptal, seš z vesmíru a seš vlčí dítě." Max se na ní smála. ,,Nevím o čem mluvíš, ale líbí se mi to." Na důkaz jí dala rychlou pusu. Okamžitě se odtrhla. ,,Co děláš? Co když nás uvidí Stan..." ,,Ví to." ,,Ty si mu to řekla?" Divila se Beverly. ,,Došlo mu to. Asi..." ,,Stejně tu není." Zakončila Bevy debatu a znovu jí políbila. Pak udělala, jak je jejím zvykem, něco úplně nelogického. Pustila jí a rozeběhla do patra domu. Brala schody po třech. ,,Teď nám to tady patří Maxine!" Zavolala na vrchu schodů a roztáhla ruce. ,,Konečně se chvilku nemusíme ničeho bát!" Max pořád stála na chodbě a zase se smála, tomu co Bev dělá. ,,Jsme tu prakticky sami." ,,Ale máte tu křena." Řekl Stanley. ,,Ahoj kámo." Pozdravila ho Bevy. ,,Ty nám nevadíš. Nám vadí takový věci jako policie, rodiče..." ,,Sem se nikdo nedostane." Položil ruku na zeď. ,,Jste tu v bezpečí." ,,Budeme ti věřit Stanley." Řekla Beverly bezstarostně. Max vyběhla nahoru za nimi. Chytla Bevy za ruku na táhla ji někam pryč. ,,Kam to jdeme?" ,,Na průzkum." Seběhly schody zase dolů. Max otevřela dveře na zahradu. Rozhlédla se a už pomaleji vešla na trávu. Když viděla, že na ní je rosa, sundala si jednou rukou boty. Bev udělala to samé. Uviděla houpací síť. Pustila Max a rozeběhla se k ní. Lehla si do ní. Byl tu krásný výhled do stromů. ,,Tak na co čekáš Max?" Trochu skrčila nohy, aby udělala prostor. Max si opatrně sedla a potom hodila nohy do sítě. ,,Tak co si myslíš o Stanovi?" Ptala se hnedka Bevy. ,,Je super. Chápal mě." ,,Taky mě vždycky pochopil. Když mě žralo něco, co jsem nemohla říct Billovi, třeba když mě štval zrovna on, svěřovala jsem se Stanleymu. Pravda je, že on si taky hodně krát stěžoval... No prostě se s ním dobře povídá." Zakončila Bevy popis Stana. Max souhlasila a pozorovala mraky nad nimi, které pomalu zakrývaly slunce. ,,Myslím že bude pršet." I poslední modrá část oblohy se zatáhla a maličko profukoval vítr. ,,Já mám ráda déšť." ,,Něco mi to připomíná." Beverly se zamyslela. Pak se jí rozzářili oči. Srdce se jí rozbušilo štěstím, když začalo pršet. Velké kapky dopadaly na trávu. Max se zasmála. ,,Nám zmoknou boty." Ukázala na tenisky pohozené před domem. Bev se začala úplně nesmyslně smát. ,,Co je na tom tak vtipného?" Zeptala se Max, ale začala se tomu taky smát. ,,Já nevím." Řekla a nepřestala se smát. Voda jim tekla úplně všude. Asi by tu seděli ještě dlouho, kdyby na ně nezavolal Stanley. ,,To jste si nevšimly že prší!?" Snažil se přeřvat déšť dopadající na střechu. ,,Všimly... Je nám to fuk." Stan pokrčil rameny a zavřel za sebou dveře. Max se naklonila k Bev.  ,,Možná bychom vážně měli jít dovnitř." ,,Možná..." Zadívala se do dálky. Do obličeje je zafoukal tak silný proud větru, až to nadzvedlo její mokré vlasy. ,,Rozhodně." Vzaly jejich promočené boty a vrátily se do domu.

,,Jste si to rozmyslely?" ,,Očividně."
Max se podívala na své mokré tričko a potom na Bevyno. ,,Jo, měli bychom se jít převlíknout." Řekla jí Bev, když si všimla louže vody pod nimi. ,,Nahoře mám nějaký oblečení, který si mi dala, když jsem šla k Richiemu."

Vzaly si nějaké suché věci a sešly dolů, aby si daly něco k jídlu. Měli nějaké zbytky a udělali si čaj. Všichni tři si sedli k oknu a pozorovali déšť. Začalo se čím dál tím víc stmívat. Proto je překvapil zvonek. ,,Má k tobě někdo přijít?" Ptala se Bev Stana. ,,Nevím o tom." Zvedl se aby otevřel. ,,Třeba to bude někdo s loserů. Richie se většinou neohlásí předem." Snažil se je uklidnit, když viděl jejich podezíravé pohledy směrem ke dveřím. Vzal za kliku, aby se podíval kdo tak pozdě zvoní. Neměl to dělat.