Nejlepší přítel [Marcus and Martinus FF CZ]

#4

Když jsem dorazila do parku, Marcus s Tinusem už tam byli. ,,Čaaaau!!!" Zařval na mě Tinus. ,,No nazdar." Řekla jsem, a ruku si přiložila k uchu, aby pochopil, že nemusí řvát. ,,Jee, promiň..." Řekl, a nevinně se usmál. ,,V pohodě." Řekla jsem. Marcus jen hleděl do země, kopal do kamínků a nás dva vůbec nevnímal. ,,Macu, stalo se něco?" Zeptala jsem se ho. ,,Co?? Ne, všechno je v pohodě." Řekl, ale ja mu to stejně vůbec nevěřila. Něco s ním prostě nebylo v pořádku.

Když jsme přišli k nám domu, šli jsme rovnou do mého pokoje. Martinus šel do koupelny, a tak jsem využila situace. ,,Macu, já bydlím, ze s tebou něco je. Tak mi to prosím řekni." ,,Ne, smála by ses mi." Řekl, a pohled sklopil k posteli. ,,Hele, tak zaprvé. Jsme kamarádi, což znamená, že si máme všechno říkat. A za druhé, já bych se ti přece nikdy nesmala. Mám tě ráda, Macu." Řekla jsem mu povzbudivě, ale konec byl trochu zoufalí. To přiznávám. ,,No...já..." ,,Anoo??" ,,Líbí se mi jedna holka, ale nevím, jak jí to mám říct. Znám ji už hodně dlouho, a tak to nechci nějak pokazit..." ,,A kdo je ta šťastná??" Zeptala jsem se se zájmem. ,,Ty." Řekl tak, abych to neslyšela. Ale já ještě nejsem zas tak hluchá... ,,Macu, já..." ,,A je to tady. Teď zase budeš mít takový ty kecy, jako že bychom měli zůstat jen kamarádi, a tak..." Řekl naštvaně a smutně zároveň. ,,Nee, já...taky tě mám ráda. Ale...víc, než jen kamaráda..." On se na mě jen s nadějí v očích koukal, objal mě, a zeptal se me na otázku, na kterou jsem čekala už strašně dlouho. ,,Mel, nechceš se mnou chodit??"