Nejlepší přítel [Marcus and Martinus FF CZ]

#5

O dva měsíce později:
Teď je to asi dva týdny, co jsme se s Marcusem rozešli. Jsme ale pořád nejlepší kamarádi. Nijak se to mezi námi nezměnilo. I když jsme spolu chodili, byli jsme, jako ségra a brácha.

Dnes mají Marcus a Martinus fotbaloví zápas. Marcus je v tom fakt dobrý. Když přihrál míč Martinusovi, koukl se asi tak na dvě vteřiny někam jinam, a už padal k zemi. Když jsem viděla, že se dlouho nezvedá, rozhodčí zastavil hru, a všichni, včetně mě se k němu nahrnuli. ,,Marcusi, halo!!!!" Křičela jsem se slzami v očích.

Pohled Marcuse:
,,Tinusi!" Zařval jsem, a hned potom jsem mu nahrál. Najednou jsem ale na své hlavě ucítil nesnesitelnou bolest, a hned potom jsem cítil, jak padám na zem. Pak už jsem jen slyšel Mel, jak na mě volá, a myslím, že u toho i brečela.

,,Kde to..." Řekl jsem, kdZ jsem se probudil v bílé místnosti. Nastihl jsem to ani dorict, a už jsem se cítil bezpečné v něčím objetí. ,,Marcusi, bála jsem se o tebe." Zašeptal mi Melanie do ucha. ,,Čus bro." Řekl Martinus, když viděl, že už jsem vzhůru, a objímám se s Mel. ,,Čus." Pozdravil jsem ji nazpátek. ,,Kde to ale..." ,,Jsi v nemocnici." Skočil mi do řeči Tinus. ,,Pamatuju si jen, jak jsem hrál fotbal, a pak, jak jsem dopadla na zem, s obrovskou bolestí hlavy." Mel me znovu objala.