Nejlepší přítel [Marcus and Martinus FF CZ]

#6

,,No, nebylo úplně jisté, jestli si nás budeš pamatovat. Měl si silný otřes mozku. Ale jsem ráda, že si nás pamatuješ." Řekla Mel.

Když Melanie s Tinusem odešli, začal jsem přemýšlet. Nejsem si zcela jistý, že Melanii beru jen, jako kamarádku. Možná, že ji mám radši, než jen kamarádku. Ne, ty ji miluješ... Mé svědomí má pravdu. Ano, miluju ji. Bohužel, ona mě ne.

Pohled Melanie:

Když jsme dneska odcházeli od Maca, už na chodbě se mi po něm stýskalo. Nevím proč, ale když jsem ho v té nemocnici objala, místa, kde se mě dotýkal, s mi neskutečně rozpalila. Nevím, zda ji beru jen, jako kamaráda. Možná k němu cítím i něco víc. Jistě, že cítíš. Miluješ ho... Ano, moje svědomí má pravdu. Ale kéž by to tak cítil i on. Rozešla jsem se s ním jen proto, že mám pocit, že on chce být jen kamarád. Ale nedovedete si ani představit, jak mě to s každým dalším dnem víc a víc užírá. Když ji objímám, bavím se s ním, a hlavně, když se spolu smějeme...nedokážu před ním dělat, jakože nic. A tak jsem se rozhodla, že se přestěhují do Drammen. Domluvila jsem se s rodiči, že tam budu bydlet u tety, kterou mám nesmírně ráda, a strašně moc se na ni těším. Sice mi bude strašně moc chybět Tinus a rodiče, ale to není nic, oproti tomua jak moc mi bude chybět Marcus.

,,Dobrý den, je doma Melanie?" Uslyšela jsem ze zdola velice známí hlas. ,,Ano, je u sebe v pokoji. Běž za ní." ,,Děkuji." Odpověděl Mac, a o pár vteřin později, se otevřeli dveře od mého pokoje, a mě se naskytl pohled, na toho snad nejkrásnějšího kluka na Zemi. Ale dyz uviděl můj obrovský kufr, hned se zarzil.
,,Mel, co to..."