Jimin mi neodepsal a já jen tupě zíral do telefonu. Vážně se člověk může zamilovat na první pohled? To se mi nezdá. Obzvlášť u mě ne. Podíval jsem se na display, který ukazoval půl šesté.
„Asi bych se mohl jít připravit" Vstal jsem z postele, ze skříně jsem si vzal čisté a hlavně slušné oblečení. Moje dobrodružství do sprchy začalo. Jsem tam často, ale i tak je pro mě výkon tam vůbec dojít. Přešel jsem malou chodbu a byl jsem tam. Ano, i tak je to pro mě nadlidský výkon. No nic. Vlezl jsem si do sprchy a nechal kapky vody volně padat na mé tělo. Uvolňující. Zůstal jsem tady tak dvacet minut, ale i tak mi to přišlo jako chvilička.
„Kookie. Měl by jsi se začít připravovat" Jo. Moje mamka je trochu až moc dochvilná, takže vyjdeme někdy brzo. Díky ní jsem vlastně všude v čas. „Dobře!" Křikl jsem na ní a vypl vodu. Vyšel jsem ven, pořádně jsem si usušil své černé vlasy, které i tak byli mokré. Budu muset použít fén. Omotal jsem si ručník okolo pasu a došel k zrcadlu. Podíval jsem se na své břicho, kde byla menší modřina. Nikdo mě nebo tak něco. Jen jsem se nedávno nepohodl s jedním klukem od nás ze školy. Vyměnil jsem ručník za oblečení a došel si do mámina pokoje usušit vlasy.
„Jungkooku je skoro sedm, co ti tak dlouho trvá?!" Achjo. Proč moje máma nemůže být aspoň trochu víc v klidu? „Už půjdu!" Odpověděl jsem jí. Zastavil jsem se před zrcadlem a začal na sobě hledat nedostatky. Naštěstí jich moc nebylo. Okey. Vzal jsem si mobil a seběhl schody dolu. Máma už čekala v předsíni oblečená. Vzal jsem si svou černou mikinu z věšáku a šel společně s mámou k nové tetě. Cesta nám ani netrvala dlouho, jelikož bydlí vážně kousek. Otevřel jsem mamce branku a počkal až vejde. Ta došla ke dveřím a s úsměvem zazvonila. Najednou na mne padla vlna nervozity kvůli tomu Taehyungovi. Nevím, co mám očekávat. Dveře se začaly pomalu otevírat. Neobjevil se nikdo jiný, než teta s úsměvem.
„Jungkookie! A vy musíte být jeho maminka, moc ráda vás poznávám! Pojďte dál" Zajímalo by mě, jestli jí někdy uvidím bez úsměvu, protože to je asi nemožné. Bez ostýchání jsme s mamkou vešli dovnitř a začali si sundavat boty.
„Jsem Minzy těší mě" Podala mamce ruku a ta ji bez váhání přijala. Je tu příjemná atmosféra. „Jiyeon, ráda tě poznávám" Rozumí si a to je dobré znamení. Jen aby to takhle bylo i semnou a Taehyungem.
„Pojďte se posadit. Můj syn přijde hned ještě něco prý udělá na přivítanou" Nervózně jsem si promnul ruce. Ne z toho Taehyunga, ale z toho kluka co jsem ho srazil dneska ráno. Přál bych si, aby to záhadně byl on, ale takové štěstí já nikdy nemám. Kort k tomu co bych mu řekl? Čau jsem Jungkook a už tě miluju? Hahaha. Demente. Následoval jsem tetu i s mamkou, které šli do kuchyně. Posadil jsem se za stůl a vytáhl si mobil, aspoň nějak Zabiju tu nervozitu.
„Omlouvám se, že jsem vás nepřivítal. Měl jsem hodně práce s přípravou programu po večeři" Ten hlas. To není možné. Zvedl jsem překvapeně pohled a zamrazil se. Je to on. Díval se na mou mamku a tetu s kamenným výrazem, když tu přesunul pohled na mě a usmál se. Pomalým krokem šel zamnou a podal mi ruku. Vstal jsem a samozřejmě ji přijal. Má strašně jemné ruce.
„Kim Taehyung. Nejsi ty ten andělský kluk, kterého jsem dnes omylem srazil?" Nebudu lhát. Z jeho doteku, hlasu a celkově vzhledu umírám. Jemně jsem mu kývl. Došlo mi, že jsem se nepředstavil.
„J-Jeon Jungkook. To já srazil tebe, omlouvám se" Taehyung se více usmál a stáhl svou ruku zpátky. Posadil se na proti mě. Ihned jsem sklopil pohled. Tohle nemůže být pravda. Je to sen.
