SHADOW:Světlo vs Temnota

1.část/Devel

"Takhle už to dál nejde Tome!Nesnesu ji v našem domě.. Podívej jak se chová. Vše kolem sebe jen ničí a už se sní nedá ani promluvit..." Uslyším známý hlas mé pěstounky,která křičí na svého manžela

"Katie sakra! Nemáš k ní žádnou úctu!Třeba i teď tě může slyšet!" následuje jen další hádka,která je jako pokaždé o mně...

Už jsem čekala,že se uklidní a bude to jako obvykle,ale ne..Katie stále do Toma něco hustila

Najednou z ní vypadlo:"Pošleme ji na tu internátní školu! Když už ji nechceš dát zpět do děcáku tak aspoň tam! Tome v mém domě už nebude,není místo pro obě!"

Tohle mě zarazilo a napjatě jsem čekala na jeho odpověď.

"Chtěla si říct v našem domě! A to nepřipadá v úvahu. Vždyť teprve před pár týdny slavila své 19 narozeniny!"

"No právě proto!Od té doby je to s ní k nevydržení a chová se jako blázen.Ze školy mi vylojá co druhý den! Už je plnoletá a postará se o sebe sama!"

Prudce se nadechuju a skácím se na zem zády opřená o zeď a hlavu složím do dlaní. Takže oni mě pošlou do internátu..

Pane bože.. Co jsem komu udělal... No krom zlomený nohy školníka,zlomenýho pravítka matikářky o lavici,rozbitých oken slečny Dalemerové,pár krádeží a dalších emm..no fajn možná nejsem dokonalá,ale internát?

Něco se semnou děje.Začalo to na mé narozeniny.Jinak jsem byla vždy milá a přátelská od té doby se to vše změnilo..asi to je tím,že více dospívám nebo už vážně nevím.

Teď se ze mě stala "bestie",která se těší z něčí bolesti,ale mě to nepřipadá v pořádku. Chci to v sobě potlačit,ale jakoby mě to ovládalo a já byla proti tomu bezmocná..

Nex day...

"Moc mě to mrzí Coro..Ale Katie si nedá říct.

Ještě dnes odjíždíš,máš si sbalit vše co potřebuješ a po obědě vyjedeme.." Pohladí mě na kolenu a zvedá se z postele,která se následně pod jeho váhou prohne..

Tak co se dá dělat že? Nemám jinou možnost..Vytáhnu velký kufr ze skříně a naskládám do něj všechny mé věci. Už v tom mám praxi.. balení mě provází celý můj život...

Když jsme přijeli před internát tak jsem myslela,že jsem na zámku..sice poněkud zchátralém,ale i tak...

Jen co jsem se rozloučila s Tomem si pro mé věci přišel nějaký pán s postarší slečnou v kostýmku a vlasy měla spletené dozadu drdol,která se pěstounům představila jako ředitelka této internátní školy..

"Moc mě těší jsem Cora.." podám jí ruku a ona se na mě podívá jako na debila

No nazdar to budou zase časy...

"Alia Vítám tě v Davelu... A tady si ruce nepodáváme zlatíčko. Nikdy nevíš kdo ti ji utrhne,dej na má slova!" řekne sarkastickým tonem a usměje se na mě.

No mě to moc směšné nepřipadá.Odtáhnu ruku a jen jsem se nuceně uchechtla a následovala jí do schodů,které vedly přímo do nitra školy...

"Mobil,zbraně,nůž,kondomy a další tyhle věcičky dej tady do krabice,která ti bude poskytnuta jednou týdně.."

"Ale.." nestihnu nic říct a na mých rtech přistane prst "Žádný ale tady neplatí Coro!"

Raději jsem tam dala všechno co jsem měla,aby mě svým pohledem neuškvařila

Při jejím seznamování mne se školou a její historií jsem jí nevěnovala moc pozornosti,ale mnohem více klukovi,který seděl v hale naproti nám a něco si črtal na do skicáku..

Probere mě až lusknutí prstů před mýma očima..

"Fajn. Vidím,že tebe to stejně nezajímá..Maxi! Pojď sem prosímtě!" zakřičí na kolemjdoucího žáka s brýlemi a učebnicemi v rukou

"Ano paní ředitelko?"

"Potřebuji provést novou žákyni po škole..Byl bys tak hodný?" usmála se na něj a on jen přikývl

"Tak pojď!"

Sebrala jsem na rameno svůj batoh v kterém toho moc nezbylo a šla za ním

"Emm..jak už asi víš jsem Max těší mě!" A podá mi ruku a zastaví se v dlouhé chodbě

"Myslela jsem,že se tady ruce nepodávají kvůli.."

"Kvůli tomu,aby ti je někdo neutrhl!!" Zasmál se nahlas a stiskl moji dlaň

Musela jsem se smát s ním,protože to byla vážně kravina

"Tak tady už končím! Tady je tvůj pokoj.."

Stojíme uprostřed chodby a všude kolem mě jsou pokoje jeden vedle druhého. Chodba byla tmavá a jejím konci bylo velké okno,které dávalo třetímu patru trochu světla.

"A kde máš pokoj ty? Kdybych něco potřebovala neboo tak?"

"Jo jasně! Rmm.. o patro níž jdem pokoj 206"

"Tak díky! A zatím.."

"Jo! Uvidíme se na historii.. díval jsem se a máme několik společných hodin!"

"Skvělé! Tak zatím.."

Vešla jsem do pokoje 303.Byl bílé barvy a vybaven jen postelí,nočním stolkem a skříní na oblečení.

Málem jsem zakopla o mé věci,které šlahli hnedka vedle dveří.

Fajn dejte mi to pod nohy.. Když se po nich napřáhnu abych si vybalila spatřím někoho v okně..

Cože!? Vždyť jsem ve třetím patře a není to zrovna blízko k zemi.

Pomalu jdu k poměrně velkému oknu...

Lidii❤️ Nový příběh.. Joo bude jinej! Hodně dobrodružný a hodně nadpřirozena😂👋 Tak užívejteee