Bytí

8 4 0
                                    

Zvuk praskání kostí,
tělo ti ducha hostí.
Krev, jak se sráží,
duch, jak tě tíží.

To všechno ještě zažiješ,
párkrát na život připiješ.
A když budeš chtít,
můžeš v nocích snít.

O vzdáleném kraji,
světě kde mír znají.
O Jeníčkovi a Mařence,
že jsi sochou umělce.

Zvuk slastné radosti,
bude tvojí svátostí.
Krev, jak budí tělo,
říká mu aby spalo.

Ještě toho tolik poznáš,
snad nakonec i ty uznáš.
Že to byla doopravdy sranda,
občas div nespadla ti brada.

Pozitivní básněWhere stories live. Discover now