Two daisies | Jensoo

eight

Šedé plačící mraky, jejichž slzy bubnují o parapety obrovských dřevěných oken a hluboké ticho protrhující jen nepravidelný zvuk otáčejících se stránek knihy.

Po nějaké době ticho narušilo hlasité zaskřípání hlavních dveří. Dovnitř vběhla dívka zakrývající si hlavu krátkým krémovým kabátem.

„Dobrý den," udýchaně pozdravila knihovnici, kabát si z hlavy sundala, přiběhla za ní a začala vyřizovat nějaké věci.

Jisoo ji celou dobu pozorovala. Když si sundala kabát, srdce jí začalo bít snad padesátkrát rychleji. Byla tak nervózní, že už v četbě nemohla pokračovat dál, protože nedokázala vnímat text. Nedokázala, protože pár metrů od ní stála osoba, pro kterou její malé srdce bije.

„Děkuju," zaslechla Jisoo při předstírání četby.

Když se jedním okem podívala nad knihu, po celém těle se jí rozlil pot, měla chuť odtud odejít, ale její srdce jí říkalo ne.

Absolutně nevěděla, co má dělat, proto pokračovala dále v předstírání, i když už to bylo vcelku nápadné.

„Ahoj, mohu si přisednout?"