Two daisies | Jensoo

ten

Slunce zapadlo a nebe pokrylo nespočetně mnoho hvězd. I přesto, jak byly neuvěřitelně jasné, nedokázaly se vyrovnat jednomu úsměvu, který Jisoo ihned dostal do kolen.

Vůbec nedokázala myslet na nic jiného, než na ni. Ale byla šťastná. Nevěřila tomu, ničemu. Cítila se opravdu jako v pohádce.

Vyšla v noční košili ven a bosa se rozběhla směrem k pláži.

Měsíc se beze studu odrážel v mořské hladině, jako by neskrýval žádnou nedokonalost a nárazy malých vlnek na pobřeží vydávaly uklidňující zvuk.

Klekla si na zem a malým klackem, který našla hned kousek od ní začala do písku tvořit klikyháky, které nedávaly žádný smysl.

Ani ona sama nevěděla, co to vůbec dělá, připadala si na chvíli jako blázen.

Blázen, který se bezpodmínečně zamiloval.