Do you think I'll forgive you? w/Bax Wedry Herdyn

#5 ,,Pozdě!"

Andy

,,Tady se z někoho stane asi Solenej Král!" Bax jsi založil ruce na prsou. Já zapoměla!

,,Ehm...Solenej Sluha" opravila jsem se. Přišla jsem k Baxovi a objala ho. Objetí mi neopětoval, tak jsem zašeptala:

,,Promiň, můj Solenej Králi. Sluhové u mě nemají taková práva jako králové." doufala jsem, že to zabere. A taky že jo. Přitáhl jsi mě víc do obětí.

,,Odpuštěno." zašeptal. Musela jsem se odtrhnout, ikdyž jsem nechtěla.

,,Ok, jdeme mu to nandat. Nemáš už otlačky od země Herďo?" neubránila jsem se širokému úsměvu.

,,Ty kurvo jedna malá..." nedořekl.

,,Tak já jsem kurva?! Pozdě" zasmála jsem se a už se na něj sypal balík soli.

,,To půjde na YouTube!" ozval se Bax.

,,Tys to natočil?!" otočila jsem se na něj po vysypaní celýho balíku soli na Herďovu hlavu jak drží kameru. ,,Odkdy?"

,,Jak jsi začala sypat sůl."

,,Och, fajn." oddechla jsem si.

,,Nějaký problém?"

,,Ne." klekla jsem si před Herďu který se snažil nezadusit solí.

,,Radku, pusť ho." prstami jsem oběm naznačila, že pak utíkame do svejch pokojů. Přikívnul a pustil ho. Rozběhli jsme se do pokoje, ale Herďa byl rychlejší, a chytnul mě za kotník, ikdyž přes sůl v očích toho asi moc neviděl, a následně jsem zletěla na zem. Bax se mezitím zamknul v pokoji, Radek jenom zavřel dveře.
Herďa se postavil, přehodil si mě přes rameno a nesl mě do svého pokoje. Křičela jsem. Radek vyběhnul ven, ale pozdě. Herďa zamknul dveře u sebe v pokoji a Radek do nich narazil.

,,Výtečně! Co se mnou udělá?! Nebudu ho volat Herďa. Nezaslouží si to!"

Pavel si začal utírat obličej obrouskama. Po chvilce už byl čistý a po soli nebylo ani stopy.

,,Andy, v pohodě?!" křičel Radek spoza dveří.

,,Jo, jo. Ten hajzl mi zatím nic neudělal."

,,Tak hajzl jo?!" zakřičel a přistála mi facka.

,,Si myslíš, že když mi dáš facku, tak mě to skolí na zem?! Dej mi jich i sto, je mi to jedno. Já už jsem si něco prožila, a jen taková facka mě nezničí! Nemysli si, že si přede mnou vybuduješ respekt. Ten už je dávno pryč! Dokázala jsem tě skolit na chodbě jak pírko, a ty jsi se mi ani nedokázal vyvlíknout. To, že jsi YouTuber, mi je úplně ukradený! Nejsi nic víc, než já! A teď mě buď pustíš sám, nebo odejdu sama. Ikdyž, nejsem od tebe závislá." dokončila jsem svůj monológ a zvedla se na odchod. Pevně mě chytil za zápěstí pravé ruky, až to zabolelo, ale nedala jsem to na sobě znát.

,,Andy..."

,,Nech mě!" zařvala jsem na něj. Na vyvlíknutí z jeho sevření jsem použila trik, který jsem se nedávno naučila.
Pravou ruku jsem zatla v pěst a levou rukou jsem si jí chytla. Loket pravé ruky jsem nasměrovala na jeho ruku a silně trhla. (Chápeme se, ne? Nebo?)
Pavlův stisk mi povolil, a začal se svíjet bolestí ruky na zemi. Pokračovala jsem v cestě ku dveřím, o které se z druhé strany opíral Radek a.....brečel?!

,,Ráďo, nic mi není. Chci otevřít dveře, posuň se." jak jsem řekla, tak udělal. Odemkla jsem dveře a vyšla ven, následně ich zavřela. Sklouzla jsem po zdi vedle Radka a objala ho kolem ramen.

,,Ráááďo..... "

,,Co ti ten parchant udělal?!"

,,Nic Radku. Vše je v naprostém pořádku."

,,Jo? I tohle?!" zvedl hlavu, prstama mě chytnul za bradu a otočil mí jí do leva, aby měl krásny výhled na mou levou tvář s odtlačkem ruky Pavla.

,,Já ho zabiju!" začal se zvedat, ale já jsem ho ztáhla zpět.

,,O to jsem se už postarala." vykouzlila jsem úsměv.

,,Tak to mi řekni jak!" všechno jsem mu vysvětlila.

,,Wow!!! Tak ty mě nepřestávaš udivovat, holčino." nad tým oslovením jsem se pousmála.

,,Pojďme do tvého pokoje, nechce se mi tady sedět."

,,Jo, jdem." zvedli jsme se a šli do pokoje. Při vcházení do pokoje jsem si vzpoměla.

,,Já musím domů."

,,Proč?"

,,Nevim. Jen tak. Teď jsem se nastěhovala a...." nenechal mě to doříct. Jak já to nenávidím.

,,A nechceš tady přespat?"

,,A kde?" provokovala jsem.

,,Můžeš tady se mnou, s Baxem, na gauči nebo nedejbože u Pavla." jasně. Určitě budú spát v posteli s Pavlem. Už se tam vidím. Začala jsem se smát.

,,Proč se směješ?"

,,Představila jsem si sebe, jak spím s Pavlem v jedné posteli." na chvíli se zamyslel a přidal se se smíchem ke mě. Asi jsi to taky představil. Smáli jsme se hodnou chvíli až mi přišlo zle.
,,Tak...kde?"

,,Nevim." uculila jsem se.

,,Dobře, spíš se mnou."

,,A není na to ještě skoro?" provokovala jsem dál.

,,Svině jedna!" rozběhl se za mnou. Naháněli jsme se přes celý dům. Nakonec mě nohy dovedly zpět do Radkova pokoje, kde jsem se potkla a doletěla jsem až na jeho postel, kde jsem se rozvalila jak velryba.

,,Jak vidím, už jsi si vybrala." začal, když doběhnul do pokoje.

,,Já ne. Mé nohy jsi vybrali. Ale já si nestěžuju." vyplázla jsem mu jazyk.

,,Já taky ne." udělal to samý.

,,Co je vlastně s Baxem?" odběhla jsem od tématu. Nechci aby ani tušil, že k němu přechovávám pocity lásky.

,,Asi stříhá to videl se solí."

,,Ok."

,,Proč?"

,,Jen tak." odpovědela jsem rychle. ,,Jdu na záchod." řekla jsem. Přikívnul. Sebrala jsem si malou rúžovou kapsičku s bílima tečkama a šla jsem do koupelny. Už to nezvládam. Nezvládam vstřebávat jeho přítomnost. Vytáhla jsem z kapsičky hřebík a odmotala jsem si obvaz. Schulila jsem se do klubíčka k záchodu. Nemůžu. Zařezala jsi do levé ruky. Teď už tady nebude deváte W ale první WEDRY. Odmotala jsem si toaleťák a zastavila jsi krvácení. Když jsem si to zakryla toaleťákem, někdo mi sem vtrhl. Skoro jsem odpadla, když jsem zjistila kdo.