EXTERMINATE

PROLOG

This one's for all you rock'n'rollers,
all you crash queens and motor babies.

Zastavil se pár kroků od dveří. Kluk v černým obtáhlým tričku natáhnul ruku a zapíchnul mu hlaveň pistole do hrudníku, aby ho zastavil. Nevypadal nijak zvlášť naštvaně, jen dělal svoji práci a tak Trash přece jen potlačil chuť plivnout mu do tváře a udělal zase krok zpátky.

"Průkaz," poručil mu hlídač. 

"Nemám."

"Nemáš?" zopakoval podrážděně a skoro to vypadalo, že s ním dál nebude ztrácet čas. 

"Podívej se na mě," zamračil se Trash a zatnul ruce v pěst, "přece se nebudu oblíkat jako pitomec jen tak. Už vůbec ne proto, abych se zaseknul už u dveří klubu."

Zero vlastně nebyl klub - jen se snažili, aby se nějak udržela ta mizerná zástěrka pro jeden z největších pašeráckejch trhů. Lidi odsud nikdy nebylo těžký poznat. Většinou stačilo, že když odchází, sotva se drží na nohou. A taky... museli jste mít kostým, aby vás pustili dovnitř. Museli jste... překročit hranice. Ničeho, všeho, čehokoliv.

"A heslo znáš?" 

"Scarecrow," naklonil se Trash až těsně k jeho uchu, drze mu přejel od lokte až k dlani. Hlídač ho prudce odstrčíl, znovu na něj namířil a kývnul ke dveřím dovnitř. 

"Jednou o tobě uslyším," zasyšel výhružně, "a to si piš, že srát se s tebou nebudu, princezno."

Trash mu ještě poslal vzdušný polibek a protáhnul se dovnitř, rty mu roztáhnul široký úsměv. Po stěnách a po stropě se honily jasně neonový světla, hudba rozvibrovala skleněnou podlahu. Lidi se vlnili po stolech, plazili se po sobě navzájem, padaly tady hranice i stud. Nikdo je tady nehlídal, nikdo nad nima poprvý za celej život nestál, nikdo neříkal, co se smí a co ne. Byli čistí. Byli špinaví úplně novým způsobem.

Někdy vejít sem znamenalo už nikdy nevidět sluneční světlo, už nikdy se nenadechnout čerstvýho vzduchu. Někdy to znamenalo už se znovu neprobudit. 

Jenže život končí smrtí. A život se musí žít. 

"Je tu dneska Sweep?" opřel se Trash o bar. 

"To záleží..."

"Na čem?" zavrčel na černovlásku za barem. Znuděně sledoval, jak se přiblížila těsně k němu, rukou se natáhla pro pramen jeho vlasů, v očích se jí zračilo upřímné zaujetí. Poznal ji skoro okamžitě, ačkoliv jméno si vybavit nedokázal. Na chvíli si skoro přál, aby Zero opravdu dokázal smazat odlišnosti mezi tím, kdo je ona a kdo je on. Vlastně tu byl jen jeden důvod k nenávisti a přesto, zrovna tahle nepatrná vada na kráse mohla všechno rozházet.

"Na tom, co mi můžeš nabídnout," dořekla. 

"Informace," odpověděl. Její zájem o dost poklesl, ruka jí automaticky zabloudila až k pasu. Měla zbraň. Všichni ji měli. 

"Kluk v růžovejch šatech má... informace?" olízla si rty a tak jazykem setřela trochu černý rtěnky. 

"Jo. Hele, že na sobě máš kalhoty neznamená, že mě můžeš diskriminovat. Myslel jsem, že ženy už maj dneska dávno stejný práva jako chlapi..."

"Co? Na takhle dlouhý věty jsem moc opilá... jaký jsou ty informace?"

"Bomba," pokrčil Trash rameny lhostejně. Bavilo ho sledovat, jak náhle vystřízlivěla, její, ještě před chvílí skelný pohled ztvrdnul na kámen.