Když se vlk konečně začal probírat, cítil kolem sebe příjemné teplo. Otevřel oči a zjistil, že leží v poměrně velké místnosti na koberci před rozehřátým krbem. Zvedl hlavu a uviděl misku s vodou a vedle ní dokonce i s masem! Měl takový hlad, že ani nezjišťoval, jak se tam to maso vzalo, ale rovnou se pustil do jídla. Po jedenácti dnech hladu mu maso připadalo neskutečně dobré. Teprve když všechno snědl a dostatečně se napil, začal zjišťovat, kde že to vlastně je? Opatrně se postavil na nohy a tu si vzpomněl. Jak ho našli ležet v lese, když se chytil do pytláckého oka a nemohl vyprostit tlapku ven. Našla ho tam jedna výprava, naštěstí ne pytlácká. Právě včas, ještě než si stihl ukousat nohu, aby se z oka vyprostil. Tehdá ho lidé zachránili. Vzali ho dolů do města k veterináři, ten mu nohu nakonec zachránil a vlk se mohl vrátit zpět do lesů. Jenže na lidi zcela nezapomněl... Jednoho večera se toulal poblíž města, vtom uslyšel ránu a mírnou bolest v boku. Poté usnul a probudil se až zavřený v té hrozné kleci u jakési ovčí farmy. Rozhodl se, že místnost, ve které je, prozkoumá. Udělal pár nejistých kroků, ale pak ho cosi zastavilo. Něco, čeho si doteď nevšiml. Ke krku měl přivázaný provaz a druhý konec vedl ke kusu železa za krbem. Najednou slyší kroky, lidské kroky. Někdo šel po schodech dolů... Lidé, blesklo mu hlavou. Naježil se a čekal. Dolů sešla ta malá dívka, která předtím vyběhla ven. Byla poměrně malá, hubená a měla dlouhé hnědé vlasy. Podívala se na vlka a jako by zkameněla. Stáli naproti sobě. Dívala se mu přímo do jeho tmavě hnědých očí. Viděla v nich strach, ale vlk v jejích očích viděl to samé. Takhle se na sebe chvíli dívali, když dívka najednou odběhla zpátky ke schodům a vlk slyšel už jen jak potichu volá: ,,Tati! Ten vlk se probral!" Pak se dlouho dobu nic nedělo, ale vlk přece jen obezřetně stál a vyhlížel kohokoli, kdo by se k němu mohl přiblížit. Za chvíli uslyšel po schodech dolů dvoje kroky a do místnosti vstoupila opět ta malá dívka a hned za ní šel veliký chlap s hustým černým plnovousem a krátkými vlasy. Přes tvář mu vedla dlouhá jizva. Na sobě měl tlustou kostkovanou košili červené barvy a modré kalhoty. Ten chlap popošel k vlkovi kousek blíž a začal si ho se zaujetím prohlížet. Poté vlídným hlasem promluvil: ,,Máš ještě hlad?" Vlk netušil co ta slova mají znamenat, tak na muže výstražně zavrčel. Muž poodstoupil pár kroků. ,,Buď opatrná, přinesu mu něco k jídlu." Řekl a odešel dveřmi vzadu v místnosti, kterých si vlk doposud ani nevšiml. Dívka šla k vlkovi blíž, ale ne tak blízko,aby tam vlka pustil provaz, na kterém byl přivázaný. Vlk se naježil a výhružně zavrčel. Dívka se posadila na zem a uhlazeným a příjemným hlasem na něj začala mluvit: ,,Máš nějaké jméno?" Co mi to říká? Podivil se vlk. ,,Já se jmenuji Katie." Její hlas na něj měl uklidňující účinky. Dokonce se i posadil. ,,Jak ti mám říkat? Co třeba Prime?" Teď už vlk pochopil o co se jedná a mírně zavrčel. ,,Dobrá tak Prime ne. Co třeba Lexus?" Tentokrát vlk nic nenamítal. Chvíli tam naproti sobě jen tak seděli, než přišel ten velký muž s pořádným kusem masa a hodil ho vlkovi do misky. ,,Vypadá unaveně, měli bysme ho nechat vyspat." ,,Dobře já hned přijdu" odpověděla Katie a muž spokojeně kývl a odešel nahoru. Lexus ještě dlouhou dobu seděl naproti Katie, ale nakonec si lehl a usnul. Katie seděla a dívala se do jeho hustého bílého kožichu, ale nakonec usnula také.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno, když se Katie probudila, zjistila, že usnula dole a hlavu měla položenou na Lexusovi. Lekla se a odplazila se od něj dál. Jakmile se zleknutí vzpamatovala, vstala
