× A G O N Y × [ K L A N C E ] | ZRUŠENO - kvůli 8. sérii |

[ THE SILENCE ]

Kdo by to byl řekl? Stačí jediných pár sekund a přijdete o vše, co jste milovali. O vše, co vás naplňovalo a co vám dělalo radost. To vše je pryč. Náš osud život drží pohromadě jen díky pár tenkým vláskům. Co když se najednou přetrhne byť jen jeden z nich?

×××

Toho lednového večera byla vcelku zima, ale ne tak velká, aby mi to zkazilo náladu. Od té doby, co jsem se přestěhoval ze své sluncem vyhřáté rodné země, mi každý pokles teploty mohl zkazit celý den. Ale ne dnes.

Chladný zimní vítr vdechl mým tvářím růžový odstín a od úst se mi zvedl malý obláček páry, když jsem překvapeně vydechl. Čekal jsem, že bude ten sál velký...ale až takhle?

Věc se měla takhle. Dnes večer se konala velká soutěž talentů, což pro mne byla velká událost. Toužil jsem po šanci se zviditelnit a teď jsem to mohl dokázat. Vždycky jsem měl za to, že jsem se narodil pro hudbu. Jakoby mi snad proudila žilami spolu s krví. Hudba byla mnou a já byl hudbou.

×××

Seděl jsem na jakési židli u dveří kostymérny. Tady mne nalíčili, abych vypadal k světu a mohl do televize. Přesně jsem zadal, jak chci vypadat. Tmavé stíny, ostré kontury lícních kostí a rty modré jako noční obloha. Vedle mne seděla malá dívka s delšími hnědými vlasy a tlustými brýlemi. Měla zelené šaty a vedle ní stál od pohledu starší kluk, který vypadal téměř totožně. Utěšoval ji a pološeptem ujišťoval, že bude úžasná. Její nervozita jakoby se přenášela i na mne. Radši jsem se odvrátil. V tuto chvíli jsem nemohl být nejistý.Byl jsem uměním. Ani náhodou jsem nemohl zklamat.

×××

Taneční skupina, vystupující pod číslem čtrnáct, se pomalu za vlažného potlesku klidila z hlediště. Namalovali si tváře na fialovo a vypadali, jakoby vypadli z Hallowenské oslavy. Tak... a je to tu. Pomalu jsem došel do středu toho velkého pódia a kamery se otočily na mne. Můj žaludek se zhoupl. Jistým hlasem jsem začal.

"Jmenuji se Lance McClain a  jsem spadlou hvězdou"

Přiložil jsem prsty ke strunám své staré kytary a v tu chvíli přestal sál existovat. Existovala jen melodie, noty, slova a já. Můj hlas byl světlem a hudba mé kytary temnotou. Doplňovaly se a nemohly být jedeno bez druhého. Vložil jsem do mé písně všechny své emoce. A právě v tu chvíli se přetrhl onen vlásek. Ten, co držel pospolu můj život a vše, co jsem miloval. Jediné, co jsem zaregistroval byla ochromující bolest. Taková, jakou jsem nikdy nezažil.  A potom už jen ohlušující nemilosrdná temnota.

×××

Takže je tu první kapitola téhle Klance povídky? Nevím, jestli někoho zajímá, ale chtěla jsem ji vydat. Tentokrát z pohledu Lance. Tohle je vážně krátká část, ale nechtěla jsem toho do téhle kapitoly nacpat moc.
J-hope you enjoyed.

×♡Nau♡×

Za případné chyby se moc omlouvám.