Bílý tygr a hrdina Kazachstánu

-3-

-Pohled Yuria-

Jelikož jsem měl být hned zítra na tréninku, tak jsem ještě předtím než jsem si šel lehnout jsem se protáhl.

Po protáhnutí jsem šel do koupelny se sprchovým koutem.

Vysvlékl jsem se a vstoupil do něj.

Cítil jsem jak mi kapky vody stékaly po těle.

Po příjemně teplé sprše, jsem si oblékl mé tigrované pyžamo.

Dal si něco málo k večeři a řekl jsem dobrou noc dědečkovi.

Vešl jsem do pokoje pro hosty zavřel jsem, zhasl jsem, lehl jsem si do postele a ještě chvilku byl na mobilu.

Když mi ráno v 5:30 zazvonil budík, zjistil jsem že jsem usnul u mobilu.

Zastavil jsem budík a sešel dolů po schodech kde na mě čekala snídaně s listem od dědečka že jde na procházku.

List jsem vyhodil dal si snídani, provedl ranní hygienu,oblékl se a sbalil jsem si mou sportovní tašku.

Dal jsem do ní vše nutné k tréninku.

Brusle,vodu,nějákou tu svačinu a to bylo vše.

Vydal jsem se na vlak.

Věděl jsem že opět bude mít nějáké to spoždění, tak jsem si sedl u nástupiště na lavičku a surfoval po sociálních sítích.

Vyfotil jsem nějákou tu fotku se snapchat filtrem, a víc už jsem toho nestihl.

Vlak přijel já nasedl do kupé a pozoroval cestu.

-Z pohledu Otabeka-

Sakra! Zase nestíhám...To je u mě normální.

Bylo nějákých 6:30 a já už dávno měl sedět ve vlaku a číst si knihu.

Rychle jsem si vyčistil zuby,sbalil si tašku, převlékl se a šel na vlak. (na snídani nezbyl čas)

Když vlak přijel nasedl jsem a zjistil jsem že jsem zapomněl tu zpropadenou knihu, ale sluchátka jsem měl.

Nasadil jsem si sluchátka a sledoval Yuriovo vystoupení.

Úžasné...

Vypadá tak... elegantně,nevinně a ... sexy....

Sklopil jsem hlavu do svého klína a zjistil jsem že už se tam konstruovala malá hora.

Rychle jsem to zamaskoval svojí taškou.

-Pohled Yuria-

Vlak zastavil a já jako klasicky vystoupil.

Měl jsem čekat na Beku u nástupiště předem dohodnutého.

Je 7:05, a náš "hrdina" né a né přijít.

-Z pohledu Otabeka-

Když vlak zastavil, sprintem jsem běžel k nástupišti kde na mě měl čekat Yurio.

Když jsem uviděl jeho úžasně blonďaté vlasy a jeho jako emerald zelené oči, celý jsem zrudl.

"Eh a-ahoj?"

Nervózně jsem pozdravil.

"No nazdar .. Kde si byl už na tebe čekám minimálně čtvrt hodiny :D"

Trošku rozhořčeně ale s humorem odpověděl Yurio

"No já eh"

"No nic nemáme čas tak pojď :D"

Popadl mě za ruku a já byl rudý a situaci v rozkroku nekomentuji

Byli jsme na stadionu a začaly jsme trénovat.

Yakov Yuria buzeroval a někdy i mě ale více jeho protože předci jen je to jeho trenér a né můj.

Můj je zraněný vykloubil si nohu či co když spadl na lyžích tak mě nemůže trénovat.

-Z pohledu Yuria-

Beka se mi celou dobu zdál zamlklý a nervní, ono i já... Když jsem u něho cítím bezpečí.

Yakov buzeroval jako vždy... Já jen dělal co mi řekl, abych mohl vyhrát toto GP.

Další utkání mělo být za pár dnů.

Ale o to mi teď nešlo... šlo mi jen a pouze o něho..

Když jsme po chvilce měly pauzu všiml jsem si že Beka stojí čelem vpřed k mantinelu.

Bylo mi to divné ale nevnímal jsem, šel jsem na led ale zapomněl jsem si uvázat jednu tkaničku na mé brusli.

Zavadil jsem o ni a spadl na Otabeka.

Beka spadl se mnou a vytvořili jsme domino efekt, a pak už jsem věděl proč byl čelem k mantinelu. Že by z Yaokova?... Ne to je blbost.. Že by?...

Zadívaly jsme se do svých očí a téměř se mé rty dotkly jeho rtů ale byl jsem vztyčený o mé ruce.

Miluju pohled do jeho medvídkovských hnědých očí.

Konec třetí kapitoly