Bílý tygr a hrdina Kazachstánu

-4-

-Z pohledu Yuria-

Po chvilce jsem se zvedl a podal ruku Bekovi.

Ten ji přijmul jemně se chytl přitáhl a už zase stál na obou dvouch nohou.

Yakov si zřejmě ničeho nevšiml, což je dobře.

V tu chvíli co jsem se mu zadíval do jeho krásných hnědých kukadel, něco mezi námi problesklo... Jisté zalíbení...Vztah...

Rychle jsem se kouknul na hodiny a zjistil kolik je, zjistil jsem že je konec tréninku.

Vzal jsem si svou tašku šel do šatny dal si moje converse černé boty a tentokrát černou mikinu.

Když jsem vycházel ze šatny zavadil jsem o Beku. Snažil jsem se něják zamaskovat moji teď už rudou tvář.

Rychle jsem vyběhl ze stadionu a rychlejším tempem doběhl na vlakové nástupiště.

Čekal jsem skoro půl hodiny...pak najednou hlášení že vlak nepřijede.

Nevěděl jsem co dělat, jelikož se mi ještě podobná situace nestala.

Neměl jsem peníze ani na taxi.

Otočil jsem se a tam stál Beka.

Zase první co jsem viděl byli jeho hnědé oči.

Oba jsme zčervenaly.

"Eh..Ahoj totiž já..."

"Ššš... nic neříkej já vím vlak nepřijede a věděl jsem to ale zapomněl jsem ti to říct už v šatně rychle si se odtamtud zdekoval"

Odpověděl Beka.

"No.. já nemám se eh jak dostat domů totiž já nechci něják být"

V totálním rozruchu z něj jsem neměl ani správný slovosled.

"V pohodě jel jsem sem motorkou. Můžu tě tam odvézt, pokud tedy chceš"

"Já... byl by si hodný.."

-Z pohledu Otabeka-

Super určitě si myslí že jsem teplej....

Teď kráčíme směrem k mé zaparkované motorce.

Dal jsem mu helmu a zeptal se ho na směr.

Odpověděl v rozruchu a rychle ale pochopil jsem něco jako starší domek.

Nasedli jsme si na motorku a chvíli jely.

-Z pohledu Yuria-

Někam jsme jely ale nebyla to ta cesta která vede k domku mého dědy.

Zabočil do odlehlé uličky.

Jen jsem si zhryzl spodní ret.

Vešli jsme do uličky...

Přitiskl mě na stěnu...

Chtěl jsem trochu utéct ale obklíčil mě jeho nohou kterou položil na zeď a já se nemohl hýbat.

Naše rty se pomalu spojili. Z polibků se to vyvinulo do běsnivého líbání.

Jeho jazyk byl v mé puse.

Bylo to nepopsatelné.

Poprvé jsem věděl kdo doopravdy jsem.

Pak jsem se začal projevovat také, začal jsem ho líbat.

Jeho rty byli vroucí.

Konec čtvrté kapitoly