Darkness✔ w/ Marcus and Martinus

2. Hello Darkness

Probudila jsem se a kolem sebe jsem viděla silné světlo. Když jsem se podívala na pravou stranu, viděla jsem doktory. Už z toho pohledu jsem poznala že jsem v nemocnici. Pomalu a nejistě jsem ztrácela paměť a nevěděla jsem co se vůbec stalo, ale jedno jsem si pamatovala. Světlo předemnou a naráz. Nevím co se stalo, kdo vůbec jsem. Necítím nohy, ruce, necítím se vůbec. A přišla ta chvíle kdy jsem se opět ztrácela ze svého světa. Světlo se míhalo kolem mě a já pomalu zavírala oči. Ten den jsem zažila peklo a bůh ví co bude dál.

***************

Slyšela jsem hlasy a pomalu jsem otevírala oči. Předemnou byly dva doktoři a v ruce drželi nějaké papíry. Bolela mě hlava, bolel mě celý člověk. "Dobrý den slečno, už je vám líp?" Zeptal se jeden z doktorů ale já nemohla odpovědět. Šokem jsem koukala kolem sebe a nevěděla jsem co se semnou děje. Celá jsem se třásla a moje tělo bylo jako z ledu. "Slečno?" Zamával mi doktor před obličejem. Rychle jsem přejela pohledem. "Ano? Co se to děje vůbec nevím co se semnou děje?!" Začala jsem hystericky křičet. "Slečno uklidněte se, jste v nemocnici, tady jste v bezpečí" Uklidňoval mě jeden z doktorů. Zhluboka jsem dýchala a opřela jsem se o lůžko.

"Zatím vás necháme osamotě, kdyby jste něco potřebovala zavolejte sestřičku která vám pomůže" Řekl doktor a odešel z místnosti a druhý hned za ním. Sledovala jsem jedno místo a snažila jsem se uklidnit. Z okna jsem následně zahlédla dva blonďatý kluky. Říkala jsem si kdo to je a co tu chtějí. Doktor u nich stál a něco jim říkal. Potom se podívali všichni na mě. Šokovaně jsem je sledovala. Snažila jsem se zachytit jejich rozhovor. "Můžeme za ní?" Zeptal se jeden z těch kluků. Nemohla jsem odhadnout kolik jim tak bylo. Potom jsem to vzdala a zavřela jsem oči na malou chvíli. Následně jsem je opět otevřela. Co bude dál? Co bude semnou? Jak se to stalo? Proč, proč já?! Kladla jsem si otázky na který jsem neměla ani odpověď.

Do místnosti následně vešli ti dva kluci. Pomalým krokem šli kemě. Sledovala jsem se a celá se třásla. Po mě rozpálené tváři mi stekla jedna neposlušná slza. "Jsi v pořádku?" Zeptal se jeden z nich. Sledovala jsem je ale neodpovídala. "Co se děje?" Zeptala jsem se hystericky. Oba dva mě sledovali ale neodpovídali. Začala jsem brečet a zachumlala jsem se do náručí. "Všechno bude v pořádku, asi se ještě neznáme já jsem Marcus a tohle můj brácha Martinus" Řekl Marcus. Šokovaně jsem se na ně podívala a nevěděla v tu chvíli kdo je kdo. "Vy, vy jste dvojčata?" Zeptala jsem se zvědavě. "Jo, to my jsme zavinili tu nehodu ale zachránili jsme tě" řekl Martinus nebo kdo to je.

"A- aha" odpověděla jsem a sklopila jsem pohled. "Já nic si nepamatuju, co se stalo? Chci to vědět!" Zakřičela jsem a opět jsem začala brečet. Potom jsem ale ucítil hroznou bolest. Začala jsem kašlat a dusit se. "Pomoc!!" Zavolal Marcus. Doktoři jsem přiběhli a začali mě hned ošetřovat. Zavírala jsem oči a přestávala jsem dýchat. Potom mi ale doktor nasadil masku a já začala na poslední chvíli dýchat. "Proč?" Zeptala jsem se tiše a všichni se na mě podívali, a to bylo to poslední co jsem v ten den viděla.
Už jsem to všechno pochopila, něco semnou není v pořádku, stala se nehoda a já to snesla nejvíc. Vlastně ze všech jediná.

Ahoj všichni! Konečně jsem se dokopala k tomu napsat další díl knihy Darkness. Snad se vám to zatím líbí. 😄 Ta první kapitola se mi zatím trochu nepovedla ale upravím ji aby měla nějaký děj...

Tenhle díl je takový kratší, protože stejně je jenom v nemocnici a nevím co k tomu psát takže tak..😄

Budu se těšit u dalšího dílu. Budu ráda když mi tady zanecháte hlasy a nějaké komentáře a názory. Děkuji.

With Love - Mia 💓