●39●

306 22 9
                                    

Poprvé za celou hru to padlo na Štěpána. Fyzický stav lidí v místnosti byl následovný: Zuzka bez trička, já bez mikiny, Vašek oblečenej, Martin už měl jen trenky. A Štěpánovi nechybělo nic. Avšak neměl na sobě mikinu takže krutá pravda by ho připravila o tričko. Upřímně, nemyslím si, že by to byl hezký pohled. Úkol mu vymýšlel Vašek, bohužel. "Chci pravdu." Zdůraznil Štěpán. Vašek, úplně na hadry, zopakoval otázku, která tu dnes už jednou zazněla. "Mry, fak, kll tag s Zzkou, Šťpánou a Brnvou." Snažil se formulovat otázku. Díky bohu, že jsme hráli na místě, kde budeme i spát. Myslím, že na nohy by ho už dnesk nikdo nedostal. Troufám si říct, že Štěpán z nás byl nejvíce při smyslech. Vlastně, kdyby ho někdo neznal, tak by řekl že je to suchar. Ale on nebyl. Pouze byl otrávený z Vaška.

On se kouknul po mně a Zuzce. Bylo mu jasné, že se z toho nevymotá. Hluboce se nadechl a při výdechu co nejrychleji a nejnesrozumitelněji vysolil odpověď. "VyspalbychsesAdélouvzalsiŠtěpuzabilZuzku." I když se snažil o nesrozumitelnou odpověď, rozumět mu bylo. "Máš štěstí." Zavtipkoval Martin "Ty bys jako chtěl abych byla mrtvá?" Řekla ukřivděně Zuzka. "Furt lepší mrtvá, než abys měla něco se Štěpánem." Dal jí pusu. "Tyvole, žít se mnou nechceš." Začnu se smát "Je pravda, že bych se asi nedožil týdenního výročí." Konstatoval...nechci říct chladně... Spíš zamyšleně.

"Bože už nám dochází fantazie... Najdeme si něco na internetu!" řekla Zuzka. "Nechcete se na to už vysrat?" protestovala jsem, dokud jsem byla celá oblečená. "Ani omylem! Stáhnu nějakou aplikaci." Zavelel Martin a vzal do ruky mobil. Během minuty už se točila interaktivní flaška na Martinově mobilu. Hádejte, koho poslalo hrdlo láhve na popravu? Mě.
Náhodně se tam otevřel úkol. "Dej pusu každému, kdo má stejnou barvu trička." Přečetla mi úkol Zuzka. No tak to nene... Černé tričko jsme měli na sobě všichni kromě Martina. Ten měl bílé s nějakou želvou. Kde já jsem jí jen viděla? "To se jako vztahuje i na tebe?" Zeptám se Zuzky. "Si jo" začala se smát. Opravdu, ten alkohol za mě dělal věci, které bych jindy nedopustila.

Nejdřív sem dala pusu Zuzce to nebyl žádnej problém. Teda se dvěma promile ne. Pak jsem se podívala na Vaška. Ležel tam na madracích a moc živě nevypadal. "A co mám dělat s touhle šípkovou Růženkou? Ještě mě nahlásí za obtěžování." protestovala sem. "No fajn. Václava ti odpustíme." svolil Martin. Můj pohled padnul do Štěpánovo očí...

New BoyKde žijí příběhy. Začni objevovat