„Tati? Steve? Natasho?" zavolala jsem a čekala, jestli mi někdo odpoví. Místností se rozlehla jen moje ozvěna, z čehož jsem usoudila, že tu nikdo není. Zezula jsem si svoje kecky, které byly tak týden staré a celé od bahna a sundala jsem si bundu. „To je fakt skvělý. Oni mě pošlou na nákup a pak tu nejsou." Zanadávala jsem a pobrala všechny tašky, které byly přeplněné jídlem.
Nastoupila jsem do výtahu a zmáčkla tlačítko s nejvyšším patrem. Nahoře jsem byla zanedlouho. Pobrala jsem všechny tašky, ale v zápětí jsem je zase spustila dolů. „Pietro." Dostala jsem ze sebe a jen se na něj koukala, stejně jako to dělal on.
V ruce držel kelímek od jogurtu a ze lžičky, kterou měl skoro u pusy, mu kapal jogurt. Jeho modré oči mě zkoumaly a já se pod jejich pohledem nemohla ani hnout. Rty měl jemně pootevřené, jako kdyby mi chtěl něco říct, ale zaseknul se.
Jednou se mezi námi něco stalo. Možná víckrát. Proč bychom jinak na sebe takto koukali? Začalo to na jednom večírku mého otce, tedy Tonyho:
Měla jsem v sobě už pár sklenek vína, ale můj otec to samozřejmě nevěděl, jinak by mě přizabil a Natasha mi pomáhala maskovat mou opilost. Jenže v jednu chvíli se někam vypařila a této příležitosti využil Tony. „Y/N, chtěl bych ti někoho představit." Řekl a bylo vidět, že už má taky něco vypito. Snažila jsem se nedat nic najevo a normálně se s ním bavit.
„To je Pietro, Wandin bratr." A to bylo poprvé, co jsem propadla jeho oceánovým očím. Usmál se na mě a podal mi ruku, abych si s ním potřásla, ale jelikož můj mozek chtěl udělat pod vlivem alkoholu něco jiného, objala jsem ho. Ale to bych nebyla já... Přímo jsem mu spadla do náruče.
„Ou." Cítila jsem, jak se prohnul v zádech a poté jsem uslyšela jeho smích. Byl tak kouzelný, že jsem málem zapomněla, že je tu s námi i Tony. „Omlouvám se." Rychle jsem se vzpamatovala a stoupla jsem si normálně. „Já jsem Y/N a jsem trošku střelená, ale to už sis určitě všimnul." Snažila jsem se vtipkovat, jak mě to učil Bucky, ale zjistila jsem, že mám ještě hodně na čem pracovat.
„No, já budu muset jít hodit řeč s hosty, tak se mějte." Řekl trošku zaraženě Tony a odkráčel si to k nějaké dámě, které končily šaty těsně pod prdelí. Mezi námi nastalo trapné ticho, které ovšem přerušil Bucky. Ne, že by něco řekl, ale stál kousek dál za Pietrem a koukal se na mě. Když jsem zachytila jeho pohled, usmál se, vyndal ruce z kapes a ukázal na mě dva zdvižené palce.
Pousmála jsem se, čehož si Pietro všimnul. „Čemu se směješ?" optal se a začal se otáčet za sebe. „Ne. Ničemu." Vyhrkla jsem a chytla ho za ruku, abych otočila jeho pohled zpátky na sebe.
„Hele, jdu si pro pití, chceš taky něco přinést?" zeptal se a už se měl na odchod. „Ne, to je v pohodě. Ráda jsem tě poznala." Odpověděla jsem mu, načež se usmál a zmizel.
.........
Bylo něco málo po třetí hodině ranní a večírek byl pořád v plném proudu. Všichni už byli docela nalití, zato já dokázala docela dost rychle vystřízlivět po tom, co jsem se seznámila s Pietrem. V hlavě jsem nic jiného kromě něj neměla. Ani jsem ho nikde neviděla od té doby, co si šel pro to pití. Možná, že už tu ani není, možná odešel s nějakou holkou a teď si někde užívají, možná- vlastně, je mi to docela jedno.
Zvedla jsem se z pohovky, na které jsem seděla, všem jsem popřála dobrou noc, nebo spíše ráno a už jsem si to kráčela k výtahu. Nastoupila jsem si do něj a zmáčkla tlačítko do nejvyššího patra. Dveře výtahu se zavřely a já pocítila malé hloupnutí v podbříšku, což bylo způsobeno tím, že se výtah pohnul.
