Jak vyplívá z názvu bude to o nevlastní sestře M&M. Ta ze srdce nenávidí Marcuse a Martinuse, proč?
A co když se dozví že je jejich nevlastní sestra? Jak to bude dál, oblíbí si je nebo je bude pořád nenávidět?
Čtěte a dozvíte se.
Probudila jsem se na pokoji, všude bylo bílo. Bíle zdi, bílá deka no všechno bílé. Tak jsem otočila hlavu a kouknula se z okna, bylo tam světlo. Tak jsem se pomal zvedala a stoupnula si na zem. Byla dost studená a pak se mi vybavilo co se stalo. "Ona umřela, co budu dělat?" zeptala jsem se sama sebe a začala brečet. "Na to vám rád odpovím" řekl někdo a v tem moment stál ve dveřích doktor. "Co jste tam dělal? Jste mě poslouchal?" zeptala jsem se. "Ne hlídal vás, a jestli chcete vědět co svámi bude tak poslouchejte" řekl a já si teda zase sedla na postel.
"Takže, zjistily jsme z rodného listu že váš otec se jmenuje Klej-Erik Gunnarsen, jste jeho dcera" řekl a já přemýšlela, kde jsem to příjmení slyšela. Gunnarsen, Gunnarsen. Marcus Gunnarsen. Počkat, to není možný. Já jsem jejich nevlastní sestra. "Neeeeeeeeee" řekl jsem. "To bych radši tátu neměla než jeho" řekl jsem. "Je to bohužel váš jediný příbuzný" řekl. "Dneska vás propustíme, přijede si pro vás osobně" řekl a odešel.
"No super, jsem nevlastní sestra těch dvou blbů" řekla jsem a rozmáchla rukama. Lehla jsem si zpátky na postel a usnula jsem.
Klej-Erik
Dneska mi přišla poštou zpráva o tom, že odstávám do péče Ellu Veis. Věděl jsem že mám dceru nebo syna. Ale co se stalo? "Tak kluci kdo chce jet se mnou?" zeptal jsem se. "Já ne" řekl Marcus a odešel do pokoje. "Já nemám čas, cvičím na piano" řekl Martinus a taky odešel. "Ach jo" řekl jsem si.
Moje manželka mi to odpustila, ale ne úplně. Když jsem jí to řekl, tak se se mnou chtěla rozvést, že jsem jí podvedl. Ale neudělala to kvůli klukům. Těm je teď 15. "Tak já jedu" řekl jsem a šel k autu. Je dobrý že žije tady v Norsku. Tak jsem nasedl a vyjel jsem k nemocnici Almos, je to od tud kousek.
..............
Když jsem tam dojel tak jsem šel k recepční. "Dobrý den, co si přejete?" zeptala se a koukla na mě. "Dobrý, jsem otec Elly Veis" řekl jsem a ona se koukla do papíru. "Ano, pokoj 17, první patro" řekla a zase něco psal. "Děkuju" řekl jsem jí a odešel hledat pokoj. Šel jsem dlouhou bílou chodbou, až jen našel dveře s číslem 17. Tak jsem zaklepal. "Dále" ozvalo se z pokoje, tak jsem šel dovnitř. Na posteli seděla dívka okolo 14ti let a koukala se z okna. "Ahoj" pozdravil jsem jí, a ona se otočila.
"Ježiši" řekla a protočila očima. "Hele my se neznáme já jsem" nedořekl jsem to. "Já vím kdo jste, jste otec těch dvojčat, co pobláznily celý svět" řekla. "Aha, takže asi už víš že jsem i tvůj otec" řekl jsem. "Jo vím, ale nejsem nadšená, jdeme teda?" zeptala se a šla ven z pokoje. "Tak jo, ale zajedeme k tobě pro věci ne?" zeptal jsem se jí. "No jasně" řekla a šla dál. Tak to bude zajímavý.
Ella
Šli jsme k autu, já si nastoupila a mohli jsme jet. "A kde bydlíš?" zeptal se. "Já vám budu říkat" řekla jsem otráveně. Ach jo, bože proč mě trestáš? Jeli jsme deset minut, pak patnáct a konečně jsme byly na místě. Tak jsem vystoupila a šla jsem do bytu, šla jsem po schodech a pak odemknula. Vešla jsem dovnitř a ukápla mi slza, rychle jsem si jí utřela a šla si balit.
"Takže kalhoty mam, ponožky a spodní prádlo taky" říkala jsem si. "Tak a je to všechno" trochu jsem se zaradovala. Měla jsem dva kufry a ještě malou tašku. Tak jsem odešla z bytu a zamkla, klíč dala do kapsy a šla dolu. "Taky my mohl ten povedený tatíček pomoct" řekl jsem a šla dál.
Když jsem byla dole, tak jsem šla a dala to do kufru, potom jsem si sedla do autu. "Můžeme?" zeptal se. "Jasně" řekla jsem zase otráveně. Tak jsem vyjeli k novému domovu, teda já. "Můžu se zeptat, co se stalo tvé matce.?" zeptal se. On se ještě ptá jo. "Nechci o tom mluvit" řekl jsem a koukala z okna. "Aha" řekl a pak bylo celou cestu ticho.
.....................
Když jsem dojeli k místu, tak jsem se nemohla divit. Ten barák byl obří. Ale stejně je nenávidím, z celého srdce. Kdež jsme zastavily, tak jsem si vystoupila a šla si pro kufry. Vytáhla jsem si je za auta a šla za ""TÁTOU"". "Jsme doma" řekl když vešel do domu. Slyšela jsem dupot a pak jsem viděla ty dva. Ostatní holky by tu div neomdlely, ale já byla jako kámen. Přišli ke mě a tak divně koukali. "Ahoj já jsem Martinus" řekl a usmál se. Tak jsem se usmála svým krásným nefalšovaným úsměvem. "A já jsem" nedořekl to protože jsem mu do toho skočila. "Jo ty jsi Martinus a ty Marcus" řekla jsem a ukázala na Martinuse a pak na Marcuse.
"Jak to víš?" zeptal se Marcus. To je buďto blbý nebo nevim. "Jako vážně se mě ptáš na tohle?" zeptala jsem se a čekala že řekne třeba vtip. "No jo" řekl a koukal na mě. "Takže vy jste nejlepší zpěváci dnešní doby, a ty se mě zeptáš jak to vím? Hele, ale já is myslela že budeš blbý, ale asi jsem se spletla. Ty jsi totiž extra blbý" řekl jsem mu do očí.
"Hele nech mého bráchu napokoji" řekl Tinus. "A nebo co? Zavoláš na mě svého tátu?" zeptala jsem se. "NO TŘEBA JO" řekl. "To máš blbý, já jsem tvoje sestra drahoušku takže klid" řekla jsem mu a cvrnkla ho do nosu.
"Cože?" řekl. "Njn, co se dá dělat. Kde mám pokoj?" zeptala jsem se. "Nahoře první dveře z leva" řekl a koukal na mě. "Díky" řekl jsem a šla do pokoje. Když jsem tam došla tak jsem si vybalila věci a spadla na postel. Po chvíli byla jenom tma.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
