Stepsister (Marcus&Martinus)

Prolog

Ella 

Ráno jsem vstala až v deset hodin, protože byla sobota. Tak jsem se protáhla a šla dolu do kuchyně. Tátu jsem nepoznala, máma o něm nechce mluvit. Prý když otěhotněla tak zjistila že už má rodinu a tak od něj odešla. Takže on nezná ani mě, a mě nevadí že nemám tátu, já si s mámou vystačím.

"Ahoj mami" pozdravila jsem jí, ona se na mě s úsměvem otočila. "Dobré ráno holčičko" řekla a šla mě obejmout. "Jak ses vyspala?" zeptala jsem se jí. "Dobře co ty?" zeptala se a dělala dál snídani.  "Já úžasně, ale zdál se mi sen o Gunnarsenech, no fuj" řekla jsem a oklepala se. Máma se jen zasmála a dala mi vafle a já mohla jíst. "Co že je tak nesnášíš, ještě si mi to neřekla?" zeptala se zvědavě máma. "No víš jak jsem měla nejlepší kamarádku Lily?" zeptala jsem se. "Ano vím" řekla a koukala na mě pohledem, co říkal ať pokračuju. "No tak ona mi říkala jak jsou úžasný a tak, a já ji pak řekla že je nemám ráda a ona mi řekla že jim jen závidím že jsou slavní, že mají hodně peněž, ale mě to bylo jedno jen je nemám ráda. No ona mi řekla že si najde někoho kdo je ocení a odešla. Od té doby jsem jí neviděla." řekla jsem a stekla mi jedna slza.

"Te je mi líto holčičko" řekla máma a pohladila mě. "Od té doby nenávidím Gunnarsenovi, zkazily mi kamarádku,udělali zní jen povrchní barbínu" řekla jsem a rozbrečela se úplně. "To bude dobrý" řekla mi máma.

Abych se představila, jmenuju se Ella Veis a je mi 14 a půl. No vlastně 15, pozítří mám narozeniny. Umím zpívat a trochu hrát na piano. Máma se jmenuje Anna Veis a tátu neznám, jak jsem říkala. A když se na něho zeptám mámy tak mi řekne že ho nepotřebujeme. Máma je sestra v nemocnici.

"Tak já jdu do pokoje jo" řekla jsem a odešla. V pokoji jsem si sedla na postel a pustila si televizi na Očku. Hráli tam Marcus&Martinus, tak jsem to vypla.  "Oni jsou všude, internet, televize, očko, kam je ještě chtějí nacpat?" řekla jsem si. "Ach jo, co budu dělat?" zeptala jsem se sama sebe.

"Haloo, mužů na chvilku?" ozval se zpoza dveří. "Jasně" řekla jsem. Tak máma vešla a sedla si vedle mě. "Hele já jednu nakupit jo, tak jen aby jsi to věděla. Jídlo je v ledničce a přijedu tak za hodinu" řekla a odcházela. "Hlavně opatrně" řekla jsem. "To já vždycky" řekla a odešla.

......... Po dvou hodinách.....

"Kde muže být?" říkala jsem si. V tu chvíli mi zazvonil mobil, tak jsem to zvedla. "Halo?" řekla jsem. "Dobrý den jste Ella Veis?" zeptal se asi muž. "Ano co se stalo?" zeptala jsem se. "No vaše matka měla nehodu, naboural do ní opilý řidič" řekl. "Cože? Kde je?" zeptala jsem se brala si bundu. "Nemocnice Almos, ale nevypadá to sní dobře" řekl a zavěsil. Tak jsem popadla tašku, dala si tam mobil, klíče a tak a běžela ven. Stopnula si taxíka a jela jsem k nemocnici.

Dojela jsem ta a hned vběhla do nemocnice. Běžela jsem k recepční. "Kde je Anna Veis?" zeptala jsem se. "A vy jste?" zeptala se. "Já jsem její dcera" řekla jsem. "Ano, je pořád na sále počkejte" řekla a já si šla sednout. "To tu mam jen tak sedět?" zeptala jsem se sama sebe. "Asi jo" řekla jsem a sedla si na židli a čekala jsem.

........................

Koukala jsme do země a někdo si nade mnou odkašlal, tak jsem zvedla hlavu a uviděla doktora. "Dobrý den, vy jste Ella že?" zeptal se. "Ano jsem, jak je na tom?" zeptala jsem se. "Je mi to líto, ale vaše matka zraněním podlehla. Upřímnou soustrast" řekla a odešel.  "Cože? Ona je mrtvá?" řekla jsem a spadla na zem. Propukla jsem v nezastavitelný pláč, doktoři mě uklidňovali ale pak mi dali nějakou injekci a já usnula.

"Ona je mrtvá" to bylo to poslední co jsem řekla, než jsem upadla do tmy.