Assume || h.s. ✔

5. I prefer the end.

"No, tak jsem tady. Viděli jsme se, můžu zase zpátky domů, tak ahoj." řekla jsem hned, když otevřel dveře. Proč sakra pořád nosí obleky nebo nic?! Teď měl společenské kalhoty a zastrčenou v nich měl bílou košili jen tak mimochodem, takže nebyl.. málo oblečený. Jako ne, že by se mi to předtím nelíbilo, ale.. to je už celkem fuk.

"Laro, co to děláš? Pojď dovnitř, prosím." fajn, ale budu si držet dvoumetrový odstup, musím! Prošla jsem kolem něj a dávala jsem si až moc velký pozor, abych se ho vůbec nedotkla.

"Posaď se, chceš něco k pití? Vodu, čaj-"

"Voda stačí, děkuju." řekla jsem, hlavně dělej jakoby nic, Laro. Nenech se jím rozhodit! Vypadá sice moc dobře s tou částečně rozeplou košilí, ale nic víc! Ty se tak na něj nebudeš dívat! Nesmíš!
Zanedlouho přišel i se sklenkou vody, kterou položil přede mě. Včera jsem si ani nevšimla, jak pěkně to tu má zařízené, nábytek z ebenového dřeva, moje oblíbené, podle mě vypadá nejlíp, ještě z dubu, prostě takové elegantní, ale taky pěkně drahé. A v ložnici má zase mahagonové, mohla jsem si myslet, že on nebude mít nějaké laciné kousky z laciného dřeva. A samozřejmě elektronika, obrovská plazmová televize, nemůžu si pomoct, ale kolik mu vůbec je? Tohle vypadá na jeho styl, řekla bych, že je to jako z nějakého magazínu, sakra má vážně skvělý vkus.

"Tak, co teď?" zeptala jsem se, když seděl vedle mě a jen se na mě díval, tak jo, omezil můj odstup z dvou metrů na pouhých třicet centimetrů.

"Jsem rád, že jsi přišla." usmál se, no dobře, takže.. nevím o čem se s ním mám bavit.

"Tak zněla přece naše dohoda." Uvidíme se, když odjede. Nedává to smysl.

"Popravdě jsem myslel, že tě budu muset přemlouvat, ale jsem rád, že to tak bereš."

"Co takhle se lépe poznat?" navrhl, a na co nám to jako bude? Dneškem to končí, bejby.

"Myslím, že tě znám líp, než bych si původně přála." řekla jsem, proč prostě nedržím hubu?! Jen se nade mnou pousmál.

"Kdybych zadala tvoje jméno do googlu, tak bych o tobě zjistila základní věci?" proč mě to nenapadlo, když jsem byla doma? Nemusela jsme mít na něj takové stupidní otázky.

"Ještě jsem to nezkoušel, ale asi ano." řekl, jasně, je přece známý ředitel, který prý zvedl zisk firmy o osmnáct procent, když nastoupil do firmy a převzal funkci jeho otce.. a to už něco znamená.

"Kolik ti je? Nebo si to musím vygooglovat?" zeptala jsem se, je to sice nezdvořilé, ale mě to zajímá.

"Třicet čtyři." řekl mi ne dvakrát ochotně. Já vždycky byla na starší, vždyť i Sam je o pět let starší, než já, Styles dokonce o devět. Jen jsem se usmála, byla jsem ráda, že mi odpověděl, i když nemusel.

"Vadí ti to?" zeptal se najednou.

"Co by mi mělo vadit?" zeptala jsem se nechápavě. Zase jsem se zamyslela a uteklo mi něco?

"Můj věk, že jsem starší." vysvětlil.

"Já vždycky byla na starší." ušklíbla jsem se, vážně jsem se teď pokusila flirtovat nebo se mi to jen zdálo? Měla bych vážně přestat, protože jestli toho nenechám, budu do toho namočená a to já nechci. Nechci s ním mít nic společného, vždyť teď mám přece brečet nad rozchodem, ne?
Najednou se náš odstup úplně distancoval, protože jeho rty se objevili na mých, jako kouzlo! Ty jsi kouzelník, Harry! Magie.. no počkat! Tohle je jako černá magie, protože já spolupracuju a mám ruce zapletené v jeho krátkém sestřihu. No tohle!
Přemístila jsem své ruce z jeho vlasů na jeho hrudník a pomalu, hlavně nenápadně ho od sebe oddálila, ale jen o pár centimetrů, takže mě mohl kdykoliv opět políbit.