Welcome [CZ]

🐢🌹7🌹🐢

!Přečíst text dole!

Y/N P.O.V

,,Tak aspoň...Jak vypadal obal?" snažila jsem se z Yoongiho dostat aspoň nějaké informace.

,,Byl tam medvěd..Myslím..." Nejspíš se vážně snažil, ale tahle informace mi zrovna moc nepomohla.

Bez dalších slov jsem ho zatáhla do oddělení se sladkostmi a ukazovala na všechny obaly, kde byl medvěd, ale ani jeden nebyl ten správný.

,,Tak se zkusíme kouknout jin-..."

,,Tady!" vyjekl najednou a vzal balení z regálu.

,,Blumik!" dodal a prstem ukázal na název.

Hned jak jsem si uvědomila, že jsme po celém supermarketu bloudili jenom kvůli extra výhodnému balení pěti Brumíků, chytla jsem nezastavitelný záchvat smíchu.

,,Co je?" Gi zmateně zvedl jedno obočí.

,,Nic...J-jenom...Jak že se to jmenuje?" snažila jsem se popadnout dech.

,,Blumik?" stále nechápal.

,,Dobře..." snažila jsem se uklidnit, ale celá tahle situace byla strašně vtipná a divná zároveň.

Holka se záchvatem smíchu u oddělení se sladkostmi, k tomu s mikinou, která jí byla viditelně hodně velká a zmatený korejec s balením čokoládových Brumíků v ruce.

,,Je to všechno?" vydala jsem se zpět k našemu košíku.

,,Uhm...Skoro" zamumlal a vydal se k mrazákům. Jenom jsem pokrčila rameny, opřela se o vozík, odrazila se a se smykem dojela k Yoongimu, který zrovna vyndal jahodovou zmrzlinu.

,,Teď je to všechno" nervózně se usmál a společně jsme se vydali k pokladně.

Lidé okolo se na nás zmateně otáčeli, když jsme probírali naše zájmy a podobná témata, o kterých se lidé baví jenom když debata hodně vázne.

Už jsme byli skoro u pokladen, ale většina z nich byla naprosto nečekaně zavřená, nebo u nich byla řada velká, až do Seoulu. A to nekecám. Jenom jedna byla celkem přijatelná, takže jsme se vydali k ní, ale před námi se k ní hnala i paní, která společně s nějakou blondýnou měla dva plné košíky (možná že dokonce vykoupila celý obchod).

,,Za mnou" zavelela jsem jako generál a prudce se odrazila.

Společně s košíkem jsme vyjela vpřed a už jsem byla skoro u cíle, ale košík se převážil a přepadl i se mnou na zem.

Ve vteřině jsem se rozplácla na zemi i s jahodovou zmrzlinou, která se bezvládně rozmázla vedle mě.

Chvíli trvalo než jsem se zorientovala a než se mi přestala motat hlava.

,,Jsi v pohodě?" Přiběhl ke mně Gi a pomohl mi vstát.

,,Jsem v pohodě" zvedla jsem se na nohy, ale jakmile jsem ucítila tupou bolest v kotníku sykla jsem.

Pomohla jsem Sugovi sebrat všechny vysypané věci a byli jsme nuceni se zařadit za ony dívky.

,,Omlouvám se" při vzpomínce na nepříjemnou uklízečku, která neochotně uklízela flek od zmrzliny jsem se oklepala.

,,Nemáš za co. Není to tvoje chyba, měl jsem ten vozík táhnout já" provinile sklopil pohled k zemi.

,,Ani náhodou. To já jsem hodila hubu" záporně jsem zatřásla hlavou.

Fronta postupovala strašně pomalu a tak jsme se po deseti minutách vydali k jiné pokladně.

,,Bolí tě noha?" Gi se starostlivě podíval na styl mojí chůze.