Prolog

11 0 0
                                    

Vidíte tu ironii? Jaký zvrácený humor má život kterým se ubíráme. A kde jsem jej vzal já, když tohle píši. Přeze všechny, kteří by si tuto knihu zasloužili, ji já, maniakální vyděděnec, věnuji dívce, která si ji nikdy nebude moci přečíst.

A přesto, by si člověk pomyslel, že právě tato ironie nás všechny přivedla až sem. Do oblak naší představivosti, do závitů našeho popsaného cerebra.

Nuž než abych protahoval tyto dlouhé řádky, lépe mi bude některak uzavřít tento prolog. Snad se vám mé krátké povídky budou zamlouvat. Nebo spíš, snad se vám budou dobře číst. Protože následující příběhy nebudou zrovna veselé. Takže pokud nejste zrovna sadističtí vepři, tak moc k zalíbení nebudou.

Ovšem ve slovech je síla a já jsem toho názoru, že podaří-li se mi zaujmout třeba jen jednoho člověka, pak je můj úkol splněn.

Dne 6. 4. 2018
Vlastní rukou,
upsanou revoluci

We are humans.Kde žijí příběhy. Začni objevovat