We are humans.

Křídla & Křída

Jestliže jsem se něco naučil ve škole, pak je to očividně to, že ukazovat své slabiny a otevíratse lidem není nejlepším řešením. Přec nemusíme chodit dalekopro názornou ukázku budoucí zkázy lidstva. Vždyť kolik mladýchzde v Republice zmařilo životy jak své, tak cizí.

Leč já půjdu pro příkladzkaženosti lidského sémě až do samotného srdce korupce,zbrojení hlupáků a bohatých chudáků, do nové země; Ameriky.Zde se království zbraní a moderního umění zvaného vraždy,rozsáhle adaptovalo a dokázalo by lehce konkurovat zemím, kde setyranizace, cenzura a kastrace osobnosti staly denním chlebem.

Psal se rok 1999 a v mysli mladíka setvořily myšlenky, které vyvrcholily dne 20. dubna téhož roku vmasovou vraždu studentů na Columbinské střední škole. Pokudjste, stejně jako většina zpracovaného českého národa, o tomtoaktu provedeném Ericem Davidem Harrisem (18) a Dylanem BennetemKleboldem (17) neslyšeli, rád vás obeznámím s některými fakty.

Eric a Dylan, mladíci ze středníškoly v Columbine zabili 12 studentů, 1 učitele, zranili 22 lidía nakonec ve školní knihovně obrátili zbraně proti sobě. Tentoakt nenávisti vůči lidskému pokolení rozpoutal sérii masovýchvražd na školách a obecně se považuje za jeden z nejhoršíchútoků na školách v amerických dějinách (pozn. autora: pokud byvše vyšlo podle původního plánu obou chlapců, byl by to vůbecnejhorší útok v am. děj.). Přesný důvod tohoto útoku dodnesnení znám, ovšem je všeobecně známým faktem, že mladícichtěli rozpoutat chaos. Oba byli ve škole šikanováni, předevšímEric, který byl jedním z nejbystřejších studentů, tudíž bylzáměrně vyčleňován z kolektivu, vše se ještě zhoršilo poté,co začal projevovat známky agrese.

Po vloupání do obchodu s elektronikoubyli soudem posláni na psychiatrické vyšetření. Pokud by ovšemkdokoli očekával diagnostikovanou psychopacii či jinou poruchu,byl by zklamán. Harrisovi byla diagnostikována chronická deprese,jinak jim ovšem žádná jiná porucha nalzena nebyla. I sám Harrisdo svého diáře, který se po 20. dubnu dostal do vlastnictvístátu, zapsal: „Přál bych si, abych byl sociopat, abych nemuselvůbec nic cítit." Dalšími indiciemi k jejich nepsychopatickéosobnosti, by nám pak mohl být i fakt, že si dokázali vytvořit iokruh přátel, Eric Harris pak dokázal navázat hned několikvztahů. Oba si rozumněli, i když si byli někdy naprostými opaky.

„Jsem plný nenávisti a miluji to"

Eric Harris

„Jsem plný lásky a nikdo ji nechce"

Dylan Klebold

Jak je tedy možné, že pokud vůbec otěchto dvou slyšíme, slyšíme o nich pouze jako o chladnokrevnýchpsychopatech? Je dost možné, že lidská populace odmítá přijmoutsvou úlohu, jakožto činitele v mnoha situacích. Nezletilíchlapci si byli schopni sehnat zbraně. Nezletilí chlapci bylischopni sestavit (sic nefunkční) bomby. Nezletilí chlapci bylischopni zabíjet.

Tohle všechno je naučil lidský rod.To my jsme je donutili, aby nás nenáviděli. Avšak abychomnemuseli ztrácet sny s pocitem provinění, nazveme je psychopaty.Uděláme z nich strašáky, odstrašující případy společnosti.Místo toho, abychom byli s těmito činy řádně obeznámeni,zametáváme je pod koberec.

Tyto a další podobné útoky jakobydávaly křídla obětem, které si je mnohdy ani nezasloužili. Aletak to bylo vždycky. Oběti se stávají nebohými dětmi snenaplněnými sny, andílky, které někdo miloval a naopak ti, covraždili se automaticky stávají satany, kteří zamezili právužít. Dál už se neřeší, jestli právě ony 'okřídlené' obětinebyly příčinou všeho.

       

Nechali jsme se pohřbít zaživa, jenaby společnost mohla vzkvétat. Jako kdyby už všeho nebylo dost,společnost vymyslela heslo, pro které by dokázala kdekohoodstranit. V nevědomosti je síla. Jestliže se nebudeme zabývatvlastními patologickými jevy, pak my, jako samostatné lidskébytosti, nikdy své slávy zpět nedosáhneme. Protože co se vpatologii hledá? Příčina smrti. Budeme-li ignorovat tyto'errory', společnost chcípne.

Můžeme tedy soudit ty dva, stejnějako soudíme toho starého pána na ulici, který neuklidí po svémpodvraťákovi. Nebo se můžeme podívat i pod pokličku celé téudálosti, pokusit se dohlédnout i dál než na samotnou osudovouhodinu onoho teplého dubnového úterý. Dva ztracení chlapcipohlceni předpoklady a stereotypizací lidstva. Dva mladícizavraždění společností. Patnáct bezduchých mrtvých těl,která ještě tři hodiny po útoku ležela na místě jejichposledních marných pokusů vymanit se spárům smrti. Patnáctsymbolických křížů  na kopci blízko Columbineské středníškoly. Patnáct těl, která však vzbuzují víc, než jen soucit.Tato těla se stala symbolem nepsané revoluce, odbojem protilidskému společenství.

Teď na chvíli zavřete oči.Představte si před sebou Erica Harrise a Dylana Klebolda. Jen je,nic víc po vás nechci. Už je vidíte? Co vidíte? Vidíte tymasové vrahy, kterými se stali, nebo jen Erica Harrise a DylanaKlebolda?