Foxpopulis

Kapitola 1.

Ve vzduchu bylo cítit napětí. Hleděli jsme jsi se sestrou do očí, které jsme měli shované pod kulatými klobouky. Naše ústa byla zakryta vínovými šátky, na sobě jsme měly oblečeno pánské oblečení, ve kterém jsme se cítili nejlépe. Vedli jsme náš rod, především má sestra, a tak jsme jsi dlouho nesměli obléct pánské ošacení. Zatímco já skrývala pos hnědým pláštěm luk a toulec se šípy, Maya má sestra pevně svírala pod stolem úchop malé, ručně vyřezávané kuše, ve které měla zasazen první šíp. Byla s tou to malou zbraní opravdu dobrá. Byla mnohem účinějším zabíjákem, než-ly já, ale neměla příliš v lásce něco trénovat, chtěla vše umět hned, navíc teď nesla na hlavě přímě koruny. Já bez pořádného trényngu nebyla dobrá téměř v ničem.

Tekutina v našich korbelech se lehce zachvěla, jak do krčmy vstoupilo několik vojáků z Lenisterovi armády. Jejich kavalérii jsme půjčili menší oddíl vojáků a oni nám za výpomoc měli později, až zvítězí nad nějakým bláznivým klanem zaplatit, jenže ti muži nezvýtězili. Bylo mi jasné, že nejsou Lenisterovi, protože oni vždy splácí své dluhy. Ti to muži byli již na útěku, ale nám se nikdo neschová. Smáli se hloupím a oplzlím vtipům. Oddíl asi deseti vyvolených, co se směli s kapitánem napít, prostupoval pomalu k nám uličkou mezi stoly. Uviděla jsem, jak Maya kývla. V mžiku jsem jsi strhla plášť a jeden z mých šípů skončil obtloustlému muži v noze. Zavřeštěl bolestí a zhroutil se k zemi. Má krvelačná sestřička mezitím stačila smrtelně zranit dva muže.

„Nemusela jsi je zabíjet." Podotkla jsem jen tak, zatím co jsme zneškodňovali oddíl.

„Já vím, ale když už se dostanu ven, chci jsi to pořádně užít. Ty tohle můžeš dělat téměř každý den." Řekla, když jsi dobíjela kuš.

,,Ty ses tak rozhodla sama!" zakřičela jsem na ni. Maya něco zamručela, ale přes řinčení zbraní už nebylo nic slyšet.

O chvíli později už ležel na zemi celý oddíl. Kapitán stál naproti Maye s rukami vztyčenými na znamení, že se vzdává. Já se jen opodál ležérně opírala o stěnu a s úsměvem to to divadlo pozorovala. Maya se v mučení lidí a vyhrožování jim opravdu vyžívala, proto měla mě, abych ji trochu krotila. Byla jsem o rok starší. Už od malička jsme byli absolutními opaky. Já byla bílá a ona černá. Když jsem dospěla, náš otec zemřel a já se vzdala trůnu ve prospěch své sestřičky. Nikdy jsem nechtěla usednout na trůn a Maya můj návrh přijala. Od té doby hodně dospěla.

„Tohle," Maya zamávala kapitánovi jeho měšcem před očima „Jsi vezmeme jako menší zálohu a budeme tě pronásledovat tak dlouho dokuď nám vše nesplatíte."

„Vaše koně vypadají docela statně, takže si je také vezmeme, mohli by nám alespoň trochu vykonpenzovat vaši neschopnost." Udělala jsem přitom dramatické gesto rukou. Kapitán jen horlivě přikyvoval.

Poté co jsme jsi rozdělili koně a uvázali je, jsme se rozjeli zpět na náš hrad. Naše vlast byla krásná. Všude samá zeleň, plná divoké zvěře jelikož jsme nikdy neuznávali lov. Divoká řeka protékající v hluboké roklině, do které jsme jako malé skákali a naše matka nám nadávala, že se tak to princezny nechovají. Nahoru jsme pak vylézali bosé po skále. Nebezpečné hraní pro desetileté holky, ale náš rod je také nebezpečný.

„Proč tam seděl Guinen?" zeptala se mě po chvíli ticha Maya. Guinen byl jeden z nejlepších bojovníku, nehodlala jsem ryskovat, že se naší královně něco stane. Jistě obě jsme byli v boji dobré, navíc měli jen malou početní převahu, ale vždy je tu určité riziko.

„Nic neudělal, možná to byla jen náhoda. Prostě si zašel na pivo." Řekla jsem nezaujatě.

„Nepotřebuju chránit!" vykřikla z ničeho nic.

„Vím, že ne. Ale jsi královna, nemůžeme ryskovat, že tě ztratíme." Uklidňovala jsem ji.

„To se tolik bojíš, že by jsi musela vládnout?" zeptala se mně jízlivě.

„Ty moc dobře víš, o kolik moc jsi lepší vládkyně, než já. Tohle už nikdy neříkej!" varovala jsem Mayu, stále ještě v klidu.

„Jinak co? Svrhneš mě z trůny? Vždyť by jsi nevěděla co s ním." Pokračovala v popichování, ale já ji ignorovala.

Když jsme po nepříjemné zpáteční cestě, konečně dorazili domů, stálo na nádvoří mnoho koní. Jejich sedla byla draze zdobena a koně byli nádherně upraveni. Měli jsme návštěvu. Nezvanou návštěvu.