Foxpopulis

Kapitola 11.

Jon vytáhl z pochvy meč a stoupl si bojovně po mém boku. Já vytáhla své dýky a postavila se po boku Jona. Byli jsme připraveni k boji úplně všichni. Mayu chtěl bránit Robb, ale ona místo toho vytáhla spod šatů stejné dýky, jako mám já a bojovně vystrčila bradu. Na její tváři nebyla ani stopa po slitování. Nechtěla si s nimi promluvit, chtěla je všechny do jednoho zabít.

Do síně vstoupil Tywin Lannister s odporným úsměvem na rtech. Měla jsem chuť ho okamžitě praštit, a také bych to udělala, ale Jon mi v tom zabránil. Pevně mě držel za zápěstí a ani se na mě nepodíval. V jeho tváři bylo jasně vidět, že se na mě zlobí, kvůli mým slovům. Ani nevím, jestli jsem to myslela vážně, ale jak tak můj vztek vyprchával a celil se do jiného, kde byli mým terčem Lannisterové. Netušila jsem, co měli v plánu, ovšem bylo mi jasné, že to nic dobrého nebude.

„Skloňte své zbraně. Nemá smysl se mnou bojovat." Řekl s ledovým klidem.

„Pak nemá smysl s námi mluvit." Utrousila naštvaně Maya a nejspíš by mu nejraději usekla hlavu a rozhodně by si to užila.

„Myslím, že je to ve vašem nejvyšším zájmu, Mayo."

Poté co ta to slova dořekl, nám došlo, že si asi budeme muset promluvit. Z naší strany se do toho nikomu příliš nechtělo, ale Lannisterové měli zálibu ve slovech.

„Takže, jak jsem vám již říkal při minulé návštěvě, vaše dluhy královské pokladnici jsou velké. Váš otec nebyl schopen platit daně, a tak se malé částky zúročili, až vyrostli v nemalé částky. Pokud tedy peníze máte, pak nebude sebemenší problém, ale když svou částku nedostaneme, pak vaše jmění bude zastaveno a skrze něj budou peníze králi navráceny."

„Kolik částka činí?" Zeptala jsem se otráveně. Všichni v místnosti se na mě podívali. Tywin se spokojeně usmál.

„Bohůmžel, dluh je téměř nezaplatitelný." Založil si ruce v klíně.

„Kolik částka činí?" Zeptala jsem se s důrazem znovu, než-li opět stačil něco říct.

„Třicet tisíc zlatých." Všichni na hodnou chvíli strnuli na místě. Mayi se ale opět hrdě vzchopila.

„Naše pokladnice je opravdu velká a zlatem nabitá myslím, že by se v ní mohla ta to částka najít. Naši pokladníci se podívají." Řekla, u čehož stihla udělit i rozkaz. Po nějaké době plné očekávání a napětí, přišel honosně oblečený muž, se smutnou tváří.

„Je mi líto, ale ve vaší pokladnici je jen více jak polovina dluhu." Mayi pokývala hlavou a muž odešel. Tywin neskrýval své nadšení.

„Přece jen jste nepřijeli zbytečně." Řekl Neddu Starkovi, který se na něj díval přísným pohledem. Až teď mi bylo opravdu jasné, že Starkové nás nezradili.

„Naše smlouvy a dodávky vojáku jste úmyslně kazili. Přijměte tedy prosím polovinu částky, a pro zbytek si přijeďte za týden." Navrhla má sestra.

„Královi již došla trpělivost. Chce své peníze okamžitě zpět. Konec konců má na ně nárok." Řekl takovou rychlostí, že mu nebylo téměř vůbec rozumět.

„Co po nás tedy chcete?" Zeptala se Maya bez obalu.

„Pokud peníze nemáte, pak jsme vám ochotni pomoci, aby jste neskončili na ulici."

„Alespoň bychom se mohli svobodně rozhodovat." Opovrhla jsem jeho návrhem.

Pohled Mayi:

„Žádná svatba s Lannisteri nebude, na to ani jedna z nás nikdy nepřistoupí." Opovrhla jsem jeho „výhodnou" nabídkou, stejně jako Lynx.

„Jen jedna z vás bude přijata do naši rodiny, ta druhá se provdá za jednoho ze Stárků." Sestra se na mě přemýšlivě podívala, ale já nekompromisně zakroutila hlavou. Nikdy bych se nerozhodla na úkor ji samotné.

„Smím se tedy zeptat, kdo z vaší rodiny by se po případě měl stát mým manželem?" Zeptala se opět Lynx a Jon vedle ní se nesouhlasně napřímil, ona si toho však nevšímala. „Pokud vím, tak nemáte dědice. Leda, že by jste konečně začal Tyriona považovat za svého syna, a to je v nedohlednu, takže nějaký vzdálený bratranec usedne na vaše místo? Takové jmění a nezůstane ve vaši nejbližší rodině. Jaká škoda." Řekla ironicky a téměř všichni se rozesmáli. Potěšeně se na mě podívala a já radostně pokývala hlavou.

„Tyrion není můj prvorozený syn. To Jaime se vzdal svého místa v královské gardě a usedne na mé místo." Řekl, jako pyšný otec. Bylo mi jasné, co má Lynx v plánu. Chtěla jeho nabídku vzít, abych mohla být s Robbem.

„Kolik času máme na rozmyšlenou?" Zeptala jsem se, než to sestra přijme.

„Zítra ráno odjíždíme, ať už s jednou z vás nebo sami." Oznámil a odešel ze síně. Vstala jsem a chtěla jít své sestře ten nerozumný nápad vymluvit, ale Robb mě zastavil.

„Mohly bychom být spolu." Řekl s upřeným pohledem do mých očí. Smutně jsem si povzdychla.

„Ale na úkor mé sestry." Robb chápavě přikývl.

„Ať tvé rozhodnutí bude jakékoli, pochopím to." Při svých slovech se jemně dotkl mé ruky a přejel po ní. Zůstala jsem stát jako opařená. Nakonec došla má sestra ke mně.

„Uděláme to." Vyhrkla na mě. „Vezmeme jejich nabídku." Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Ne." Zakroutila jsem hlavou. Lynx nechápavě rozhodila rukama.

„Vždyť s ním chceš být. Pokud alespoň jedna z nás bude šťastná, pak to stojí za to."

„Já nemůžu, nebudu šťastná, když budu neustále myslet na tebe. Na to jak se trápíš a že je tě nechala."

„Co pak si neviděla, že umím Lannisteri tak trochu umírňovat, bude to zábava. Navíc ty si se obětovala pro mě, teď je řada na mě. Jednou zachráníš život ty mě podruhé já tobě. Zvládnu to, ale jedině když budu vědět, že žiješ šťastně." Přikývla jsem.

„Mám tě strašně moc ráda a děkuji ti." Objala jsem ji a šla za Robbem.