Foxpopulis

Kapitola 7.

Pohled Mayi:

Chtěla jsem se ještě naposledy převalit a na hodnou chvíli zabrat, ale moje levá ruka vypovídala službu. Téměř jsem ani necítila předloktí. S povzdechem jsem otevřela oči, naštvaná že musím vstávat. Jednou rukou jsem si je promnula, protože jsem absolutně nechápala, proč na mé ruce spí kluk s hnědými vlasy. Když jsem se ale probrala o něco více uvědomila jsem jsi, že mně ten dotyční v noci uložil, jako malé dítě. Vypadal vážně roztomile, jak si ustlal na mé ruce a byl ztočený na dřevěném křesle. Nevydržela jsem a prohrábla mu jeho rozcuchané vlasy. Myslela jsem, že spí jinak bych se možná cítila trochu trapně něco takového udělat, jenomže Robb mě najednou chytil jemně za ruku a propletl si se mnou prsty. Ztrnula jsem na místě, zdálo se že jsem přestala i dýchat.

„Dobré ráno." Řekl a usmál se na mně.

„Dobré." Vykoktala jsem ze sebe.

„Děje se něco?" Zeptal se najednou. Přišlo mi, že se chová jako bychom měli mezi sebou nějaký dost blízký vztah a to mně děsilo. K Robbovi jsem cítila určité sympatie, ale byl na mně příliš rychlí.

„Ne." Řekla jsem, jako by to byla ta nejhloupější otázka. „Asi jsi se moc nevyspal." Poznamenala jsem, abych navázala rozhovor.

„Máš pravdu, i když vypadáš krásně, když spíš, ta židle nebyla příliš pohodlná." Cítila jsem jak po jeho komplimentu začínám rudnout. Robb si toho všimnul a jeho úsměv se jěstě rozšířil.

„A proč jsi tu spal?" Zeptala jsem se se sklopenou hlavou.

„Nechtělo se mi pryč." Zašeptal nebezpečně blízko mě. Z těžka jsem se nadechla. „Doufám, že ti to nevadí." Pošeptal s očima upřenýma do těch mých.

„Ne." Odkašlala jsem jsi, ale ani jeden z nás pohledem neuhnul. Robb se najednou nahnul a jemně mně políbil na rty. Cítila jsem, jak celým mým tělem projelo jiskření a v břiše mně zvláštně zalochtalo. Dala jsem Robbovi ruce kolem krku, aby mi byl blíže. Vyhoupl se na mou postel, přičemž si mně doslova položil do klína. Byla jsem úplně mimo, jako bych ani nevnímala svět okolo jen jeho sladké polibky. Když mi ale zajel rukou pod tričko a chtěl mi ho sundat rázem, jako bych se probrala. Odstrčila jsem ho od sebe tak moc, že se neudržel a spadl z postele. Rychle se ale vyškrábal zpět na nohy.

„Co to mělo znamenat?!" Zeptala jsem se naštvaně.

„Já-Já se moc omlouvám. Nevím co mně to napadlo. Raději půjdu." Omluvil se a vycouval ke dveřím.

Nevěděla jsem, co jsi o tom mám myslet. Vlastně mi ani trochu nevadilo, že mně políbil, jen by takové nedorozumnění mohlo mít zlé následky. Nebyla jakákoli šance, že bychom se vzali, pak jsem nemohla dopustit, abych se zamilovala nebo něco mnohem horšího. Obávala jsem se dalších dnů strávených s Robbem. Co když se příště od Robba Starka neodtrhnu? Rozhodla jsem se si nechat poradit od mé o něco zkušelejší sestry, jenomže jsem ji nikde nemohla najít a když Stárkové začali postrádat svého „člena rodiny", došlo mi, jak moc je má sestra Zkušelá, když dostane do postele i ledovou královnu.