Dneska byli přímačky na vysokou.
Já byla úplně vynervovaná.
Nechtěla jsem ani pomyslet, co by se stalo, kdyby mě nevzali.
Ale v tu nejhorším okamžiku jsi se objevil ty.
,,Uklidni se.Věřím, že se tam dostaneš i se zavřenýma očima."
Položil jsi mi ruku na rameno a koukal jsi do mých očí.
,,Ale....."
,,Žádné ale. Teď tam běž a ukaž jim s kým tu mají čest.A basta."
Přivřela jsem oči.
,,Máš pravdu.Ty víš, jak někoho povzbudit."
Usmála jsem se na tebe.
,, Já vím. Jsem prostě nejlepší."
,,Egoisto."
Bouchla jsem tě do ramene.
,,Hej to bolelo."
Udělal jsi tak ublížený výraz až to strašně vypadalo vtipně.
Po chvíli jsi se neudržel a dostal jsi záchvat smíchu a pak já taky.
Trvalo to než jsme se uklidnili.
,,Taaak. A teď vstříc osudu."
Zakřičel jsi, že se někteří lidi se na nás otočili.
,,Ty jseš pako.Ok jdu na to."
,,To je moje holka."
Mrkl jsi na mě.
,,Idiote."
Ty se tomu jenom zasmál.
Zhluboka jsem se nadechla a vydala se do budovy, kde se konali přímačky.
Pořád jsem cítila ten strašný pocit.
Ž
e by se něco zkazilo?
ČTEŠ
Why? /Short story/
Storie brevi,,Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život... ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene." ...
