Soul of the Winter Soldier

Rudá kniha

Další den...

Šla jsem opět dolů k celám. Doufala jsem, že Barnes už není ten šílený zabiják.

Šla jsem pomalu až k té jeho, kde jsem se zastavila.

Seděl opět na zemi a zíral do ní. Nevšiml si mě, ale jak by taky mohl, když mé kroky nejsou slyšet.

"Barnesi?" promluvila sem potichu.

Zvedl hlavu a podíval se na mě. Už to byl zase ten voják, kterého jsem tu potkala poprvé.

"Angelo?" promluvil. "Co tu děláš?" zeptal se.

Otevřela jsem celu a vešla k němu dovnitř. "Nesmím se za tebou přijít podívat?" pousmála jsem se a posadila se naproti němu.

"Neměla bys tu být..." sklopit opět hlavu.

" Nic se mi nestane, Rumlow neví, že tu jsem" odpověděla jsem. "I někdo jako on je na moje schopnosti krátký" dodala jsem.

" Dobře..." zvedl ke mně pohled. "Jaks mě to předtím nazvala?" zeptal se a těkal po mně pohledem.

"Barnes, tak se jmenuješ. Oslovil tě tak Rumlow" pousmála sem se. "Mám tu tvou složku, kterou sem si "půjčila" od něj. Nekoukneme do ní? Ráda bych znala celé tvoje jméno" vytáhla jsem složku a otevřela ji.

"Nevím, kdo jsem..." povzdechl si a sledoval mě.

"Třeba se to teď dozvíme" pročítala sem obsah složky. "James Buchanan 'Bucky' Barnes... narozen v roce 1917..." zarazila jsem se. Jak může být narozen 1917? Vždyť by mu bylo skoro sto let.

Vzhlédla jsem k němu. Jeho pohled se změnil, byl najednou jakoby překvapený a zároveň přemýšlel.

"Jamesi?" zkusila jsem ho oslovit.

Trhnul sebou a chytl se za hlavu. Vypadal, že ho dost bolí.

"Co se děje?" zeptala jsem se opatrně. Bála jsem se, jestli náhodou se nepřepne na zabijáka. Což by, dle toho co jsem viděla, bez té knihy neměl.

Párkrát se trhaně nadechl a podíval se na mě. "Jen to, jaks...mě oslovila. Trochu mě to zmátlo" odpověděl.

Nejdřív sem to nějak nepochopila, než mi to konečně docvaklo. To jméno v jeho hlavě vyvolalo zkrat, což znamená, že si vzpomněl na něco.

"Víš o sobě něco?" zeptala jsem se a přitom studovala jeho složku.

"Nic moc si nepamatuji..." vydechl.

Přikývla jsem. "Teď to možná bude trochu bolet, ale-" zasekla jsem se v půlce slova, protože se blížil opět Brock.

"Jde sem Rumlow, tiše" řekla jsem a opět se schovala za ten rožek, co minule. Odpočítávála jsem kroky, jak se pomalu blížil po schodech dolů.

Když zastavil před celou, otevřel ji a vešel. "Byla tady ta holka?" promluvil na Jamese.

Mlčel jen opět sledoval zem. Byla jsem ráda, že mlčí.

Brock ho chytl pod krkem a trochu zvedl, aby mu viděl do obličeje. "Tak byla nebo ne?!" zavrčel podrážděně.

"Ne..." zaskuhral James a přitom se na sebe dívali.

Brock ho propaloval pohledem, ale pak ho pustil a vrazil mu facku. "Jestli zjistím, že tady byla, čeká tě trest" odsekl a zavřel za sebou mříže.

Čekala jsem, než budou dostatečně daleko, pak jsem vylezla a ihned si klekla před Jamese.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se s trochou obav v hlase.

Zvedl ke mně pohled. Byl plný bolesti, smutku a nepochopení.

Nemohla jsem se na něj tak dívat. Hydra nebo ne, city jsem stále uchovávala v sobě. Jediné, v co jsem teď doufala bylo, že mě James nezabije. Objala jsem ho.

Zarazilo ho to, cítila jsem to, ale i tak ho odmítala pustit.

"Co...co děláš?" zeptal se. Nechápal to.

"Jen... tě objímám" vydechla jsem. "Je to jeden z projevů toho, že tě někdo má rád nebo tak..." dodala jsem, ale radši se odtáhla.

Sledoval mě tím svým modrým pohledem, ale už vypadal jinak. "To...objímání bylo...příjemné...asi" odpověděl.

Malinko jsem se usmála. "Chceš to zkusit..?" sledovala jsem jeho reakci.

Pouze přikývl a já ho znova mohla obejmout. Tentokrát mě i on obejmul nazpátek.

"Jaký je to pocit?" zeptala jsem se a pořád byla u něj.

Chvilku mlčel, jakoby nad tím snad přemýšlel. "Znám ho..." řekl najednou. "Myslím, že tenhle pocit už jsem zažil..." dodal a pak zavřel oči.

"Je příjemný, že?" pousmála jsem se.

"Ano..." vydechl.

Chtěla jsem mu pocitů a různých gest ukázat víc, ale pocítila jsem na krku palčivou bolest. Donutila mě sebou trošku cuknout a odtáhnout se od něj.

Lekl se, když uviděl můj výraz. "Co se děje, udělal jsem něco?" vyhrkl.

Chytla jsem se za krk a snažila se to ne vnímat. "Musím jít...Brock mě hledá" dostala jsem ze sebe a pomalu vstala.

"To... tě tímhle volá nebo jak?" zeptal se a sledoval mě.

Přikývla jsem. "Tak nějak... Když mě nemůže najít" odpověděla jsem. "Mám v sobě čip, jdou do něj elektrošoky" řekla jsem a otočila se k odchodu.

Sklopil hlavu. "Promiň..." řekl potichu.

Ohlédla jsem se. "Nemůžeš za to... Vrátím se" otočila jsem se a pomalu odešla.

*
Stojím před dveřmi a mám trochu strach vejít dovnitř. Jestli Brock zjistí, že sem byla u něj, potrestá ho.

Nadechla jsem se, zaklepala a rovnou vešla dovnitř.

Brock stál zády ke mně, ale ihned se otočil. "Tak tady si, kdes byla?" zeptal se celkem s klidem.

"Venku" odpověděla jsem jednoduše.

Chvilku mě jen sledoval. "Fajn" řekl nakonec.

"Proč jsi mě hledal? Muselo to být nutné, když si zašel až k tomu čipu" pozvedla jsem obočí.

Kývl. "Ano, je" řekl. "Pár dní tu nebudu a potřebuju hlídat Barnese" odpověděl.

Byla jsem překvapená. "Fajn, proč já?" snažila jsem se zachovat nezájem.

"Jsi jediná, kdo má tady mou důvěru... A taky komu mohu svěřit tohle" vytáhl tu knihu.

Sledovala jsem ji. "Co je to?" zeptala jsem se.

"Její obsah je spouštěč Winter Soldiera. Rusky neumíš, ale budeš ji hlídat, kdyby ho bylo třeba" podal mi ji. "Pokud bude nutné použít Barnese, předáš knihu Charlesovi, pak ti ji zase vrátí" dodal.

Neochotně jsem si ji vzala. "Když myslíš... Ještě něco?" zeptala jsem se.

"Všechno, můžeš jít. Potřebuju ještě něco dořešit a pak odjíždím" odpověděl.

Jen jsem přikývla a vydala se spolu s knihou k sobě.

💜💚💜💙