Soul of the Winter Soldier

5. let

Dneska je to opět rok navíc, kdy jsem opustila Hydru. Když jsem se dozvěděla, že James je opravdu nejspíš mrtvý, prostě jsem utekla.

Šli po mě. Obzvlášť Brock, jelikož jsem se mu hodila. Podařilo se mi však uniknout a dneska žiju tady, v Jersey.

Mám tu malý byt, který mi pronajala jedna milá postarší paní, která bydlí až za Brooklynem, takže mi ho nechala za menší peníz.

Pracuji v jedné kavárně tady kousek odsud. Začala jsem tu žít ten "normální" život, jako ostatní lidé. Vydělávám si, studuju doma, jelikož mě do školy už nikde nevzali a občas se snažím civilizovat.

Zrovna teď si užívám klidnou pauzu v práci. Popíjím kávu a sleduji zprávy v televizi. Zase je plná těch šašků v oblecích, jak je nazývám já.

Sleduji dění ohledně Avengers už dlouho, jelikož se toho kolem nich děje hodně. A vlastně ani poslední dobou není na co jiného koukat. Vždy zaberou celé vysílání.

"Angie?" ozvalo se z chodby. Odtrhla jsem pohled od televize a koukla ke dveřím.

Objevila se v nich holčina, která tu se mnou také pracuje. Jako vždy svůj klasický styl. Košile, džínové kraťasy, kecky a brýle.

"Ahoj Zoe" pozdravila jsem ji s úsměvem a objala. Byla jediná, komu jsem opravdu věřila a měla jsem ji ráda.

"Ráda tě vidím" usmála se a zahleděla se na televizi. "Zase Avengers?" zůstala na ně civět jako na atrakci.

"Vždyť víš, že jsou jich neustále plné zprávy" pokrčila sem rameny a dál se o ně nezajímala. Jo, holt sem na ně nebyla tolik ujetá jako tady Zoe.

Konečně zprávy skončili a Zoe se šla převléknout. Já dopila kávu, vzala si bloček s perem do kapsy u zástěry a vydala se zpět na plac.

Byl tu celkem klid, jelikož bylo úterý a navíc krátce po škole. Zoe studovala policejní akademii, což jsem jí na jednu stranu i trochu záviděla.

Brzy už se zapojila ke mně na plac. Právě včas, jelikož dorazilo dost lidí ze zdejší školy.

*

Konečně po šichtě a hurá domů. Čekala jsem na Zoe, protože jsme měly kousek cesty stejný.

"Tak co, Angie? Mužem jít?" usmála se a vyšla ze dveří.

Jen jsem přikývla a rozešla se za ní. Fakt jsem se těšila, až dneska konečně budu doma.

"Dneska jsi nějaká celkem potichu, děje se něco?" zeptala se Zoe, protože jsem opravdu mluvila jen, když sem musela.

Povzdechla jsem si. "Zase jsem nespala" vytáhla jsem si mobil a zkontrolovala zprávy.

"Ještě pořád se ti zdá ten sen?" zeptala se opatrně Zoe. Ona jediná věděla, co jsem, a co mám za sebou. Přeci jen, známe se už tři roky a věřím jí jako jedinému člověku.

"Ještě stále..." vydechla jsem a schovala mobil zpět. "Neustále se mi zjevuje ve snech a poté zmizí. Rozplyne se jako prach..." sklopila jsem pohled.

Zoe se zastavila a dala mi ruku na rameno. "Víš co? Dneska půjdeme ke mně" usmála se. "Zejtra sice jdu do školy, ale až na desátou a v práci máme volno, takže si uděláme příjemný večer, co ty na to?"

Podívala jsem se na ni a pousmála se. "Tak dobře" souhlasila jsem s jejím návrhem. Moc se mi nechtělo, ale Zoe opravdu věděla, jak mi zvednout náladu.

"Výborně!" zajásala. "Ale jdeme nakoupit, jelikož doma nic není" zasmála se, vzala mě za ruku a už se rozběhla do krámu.

*

Se Zoe jsme si opravdu udělaly krásný večer. Koukaly jsme na filmy, věčně se cpaly nějakým jídlem a bavily se tím. Úplně jsem vypustila Hydru a vše kolem toho.

Šli jsme spát asi až kolem třetí hodiny ráno a ještě si pak povídaly. Tedy spíš Zoe, která neustále vychvalovala toho blbečka od Avengers, Kapitána Ameriku.
Jo, nevypadal zle, ale ona z něj byla úplně mimo.

Spala jsem celkem klidně, dokud jsem se opět nepropadla do snu. Byl však jiný, než jsem byla zvyklá.

"Angie?" ozvalo se kolem mě. Byl to on, byl to jeho hlas. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zda ho uvidím.

Chvíli byla kolem jen tma, ale krátce na to se objevil. Ale spíš, než přímo na mě se zaměřil na malou holčinu. Vlastně jsem to byla já, jen v době, kdy jsem ho poznala.

Posadil se a mě si vzal na klín. Něco mi šeptal, ale já to neslyšela. Pak najednou oba zmizeli a já stála někde v lese. Nechápala jsem, co se tu děje, ale šla jsem pomalu dál.

"Angelo!" zavolal na mě. Nemohl být daleko odsud, takže jsem se rozběhla tím směrem.

Běžela jsem dlouho, snad jakoby ten les neměl konec. Už jsem to chtěla vzdát, když jsem zahlédla nějaké budovy. Zrychlila jsem a najednou stála uprostřed New Yorku.

Zastavila jsem a rozhlížela se. Nikde nikdo, ulice prázdné. Napadlo mě jedno. "Jamesi!" zavolala jsem a dál koukala kolem.

"Angelo!" ozvalo se nazpět a já se ohlédla. Stál tam, jen... bylo na něm něco jinak. Nebyl ve své uniformě Winter Soldiera. Byl oblečený jako normální člověk a na levé ruce měl rukavici.

"Jamesi.., co se stalo? Proč ses nevrátil, kde si?!" šla jsem mu pomalu naproti a brečela. Ano, opravdu se mi hrnuly slzy z očí.

"Nejsem daleko... Ale ty mě nehledej, protože by ses dostala do problémů..." odpověděl.

"Takže žiješ?" zeptala jsem se a došla až k němu. Chtěla jsem ho obejmout, ale držela jsem se.

"Ano, jsem... Tehdy, když ti řekli, že sem mrtvý... Poslali mě ten den, abych šel proti Stevenu Rogersovi... Asi víš, o koho jde... Stalo se toho moc a já pak odešel... zmizel jsem daleko odtamtud... Ano, našli si mě, ale... teď už nejsem Winter Soldier... nebo jím aspoň být nechci... " vydechl a malinko se pousmál.

Vše, co mi řekl, my vehnalo do očí víc slz. Byl naživu, blízko mě a stejně jsem za ním nesměla.

"Promiň, musím jít..." řekl najednou a se mnou to trochu cuklo.

"Ne, počkej!" vyhrkla jsem a objala ho. "Nechoď..."

Zarazil se, ale objal mě nazpět. "Promiň, nemůžu tu zůstat... Prosím, dávej na sebe pozor... Vyrostla z tebe hezká holka... Sbohem..." řekl jen a pak zmizel.

"Jamesi!" zavolala jsem ještě, než jsem sama zmizela.

Probrala jsem se a posadila. Byl to dost živý sen. Koukla jsem na čas. Bylo půl osmé ráno. Zoe ještě spala, takže jsem ze spaní výjimečně nemluvila.

Vydechla jsem si a vstala. Měla jsem jediný cíl. Najít Jamese.

Po strašně dlouhé době je tu další díl!!!! Pardon, že nic nevyšlo, jakože vůbec... dost problémy atd. Ale teď jsou prázdniny!!!! Pokusím se psát častěji :3