Guardian Angel /w MenT

8

Hned jsem vytáhl mobil a začal se dívat po letenkách.

Našel jsem! Příští týden mi to letí. Můžu zkusit zavolat Kájovi, který už tu sice tolik nebývá, ale jsme stále v kontaktu. Hned jsem vytočil jeho číslo a taky celkem rychle to zvedl. ,,Ahoj Kájo, neletěl bys se mnou do Tokia?" vyvalil jsem na něj hned, jak to zvedl. ,,Jasný, kdy nám to letí?" odpověděl bez rozmyšlení. Kája byl vždy na takové šílené narychlo vymyšlené nápady. Řekl jsem mu všechny podrobnosti, zabookovali jsem letenky a našel i hotel. Tohle bude legendární, na tohle ani jeden nezapomeneme. ,,Vidíš jak ti to jde. Myslím, že mě po tom výletu už nebudeš potřebovat, protože už nebudeš sám." jak nebudu sám? Když mě opustí tak budu sám! Ona nesmí jít, já nechci být sám. Šel jsem domů a objednal si na oběd pizzu. Teď už mi komunikace s lidmi nedělá takový problém jako dřív. Týden do odletu, zase nebudu spát, ale tentokrát od radosti, ne od strachu.

~O týden později~
Dneska konečně letíme! Věci mám zabalené, takže můžu vyrazit. V Praze mám i sraz s Kájou. Moc se těším. Jenom mi pořád v hlavě ležela věta, kterou mi Lilly řekla.  "Po tom výletu už nebudeš sám." jak to myslela? Stále mi to vrtalo hlavou. Celou cestu na letiště jsem nad tím přemýšlel. Před vchodem na letiště jsem ho zahlédl. Byl tam. Jsem strašně moc rád, že tu je a že pojede se mnou. Hned jsem běžel k němu a objal ho. ,,Ahoj Kájo." pozdravil jsem ho, když jsem se od něj odtáhl. Sice jsem nechtěl, protože ta jeho dokonalá vůně mě přitahovala, ale musel jsem. Pozdrav mi opětoval a šli jsme na letiště. Odbavili nás a my si zkrátili čekání v kavárně na letišti. Oba jsme si dali kafe. Je pravda, že bych se divil, kdyby si Kája dal něco jiného než kafe. Pak už zahlásili nás let a my museli jít. Kája samozřejmě chtěl sedět u okna, tak že to byl on, nechal jsem ho. Poslední dobou se teď cítím v jeho přítomnosti jinak. Tak...zvláštně, jako dříve s holkami. Že bych byl na kluky? To není možné, vždyť jsem měl vždycky vztahy s holkami a byl jsem s nimi šťastný. Je možné, že by se to změnilo? Já nevím, jsem zmatený. Pustil jsem si písničky do sluchátek a pokoušel se usnout. Hlavně na něj nesmím myslet. Po dlouhém snažení se mi podařilo konečně usnout. Zdálo se mi o tom, jak už jsme byli v Japonsku a já vyznal Kájovi lásku. Bylo to krásný, jenže já to nezvládnu. Mám ho moc rád a nechci pokazit naše přátelství. Je jeden z mála, co mě neopustil, nerad bych o něj teď přišel. Vzbudil jsem se na Kájově rameni. Divím se, že mě hned neodhodil. ,,Dobré ráno ospalče, za chvíli přestupujeme v Londýně." řekl mi Kája a nahodil ten nejroztomilejší úsměv, co snad dokázal. On mi to dělá schválně. ,,Dobré ráno, nebolí tě rameno? A děkuju." odpověděl jsem mu a usmál se, ale uvnitř jsem byl stále nějaký prázdný, chtěl jsem ho jen pro sebe. ,,Ne, dobrý. A pojď, vysedáme." pomohl mi vstát a šli jsme čekat na letadlo, které přiletí asi za čtyři hodiny.