Guardian Angel /w MenT

10

,,Já..já jsem se zamiloval.." a je to tu. Řekl jsem to. Nebo spíše to že mě vypadlo..bylo to stejně nějaké rychlé..
,,Jo? Gratuluju! A kdo je ta šťastná?" řekl to smutně nebo se mi to jen zdálo? Ne to si určitě jen namlouvám..
,,No..uh..to je těžký říct.." podíval jsem se sklesle dolů.. Kája si však přesedl ke mně a objal mě. ,,Ať je to kdo je to, má obrovské štěstí a já ti to přeju." usmál se. Ten sladký úsměv. Taju jako ledy při příchodu jara.. ,,Uhm Kájo..víš.. Jsi to ty."

A teď mě asi bude nenávidět. Nebo mě dá do friend zone, protože má holku.. Nebo taky lepšího kluka. ,,Víš Honzo, já vím, jak se na tebe všichni vykašlali a to mi bylo hrozně moc líto, a já zůstal, protože tě taky miluju." chytl mě za bradu a otočil můj pohled na něj. Díval jsem se mu do jeho nádherně hlubokých modrých oči.. A taky se v nich utopil. Začal se ke mně pomalinku přibližovat. Je mi jasné o co mu jde a tak neváhám a taky se k němu přibližuju. Po krátké chvilce jsou naše rty v milimetrové blízkosti a já cítím jeho teplý dech, jak se mísí s tím mým. Nakonec Kája překonal tu malinkou mezírku a naše rty propojil. Začali jsme s nimi pohybovat. Bylo to mnohem procítěnější, než s kdejakou holkou. Tohle byl Kája, kluk mých snů.. Po chvíli jsem to nevydržel a začal si vybojovávat vstup do jeho pusinky, který jsem vyhrál. Je tak sladký, jako krásně zralé jahody na konci června a také jsou tak krásně červeňoučké. Prostě se jim nedá odolat. Uvědomil jsem si, co právě dělám a raději jsem se odtáhl. ,,P-promiň Kájo.." sklopil jsem pohled.. Odejít nemůžu nebo bych se ztratil, ale i tak. Teď mě bude nesnášet. ,,Neomlouvej se.. Nemáš za co.." stále se směje. Nechápu, jak může mít stále tak dobrou náladu.. ,,Ale mám.. Políbil jsem tě." povzdechl jsem si. ,,Za polibek se omlouvat nemusíš, protože chci další." skousl si ret a tentokrát mě políbil on. Usmál jsem se a neváhal s ním spolupracovat. Nějak nenápadně jsem se podíval na hodinky. To poslední co chci, určitě není zmeškání letadla do Japonska, kam se oba velmi těšíme.  ,,Uhm..Kájo, nerad nás přerušuju, ale nestíháme na letiště..asi za půl hodiny nám to letí do Japonska." podíval jsem se mu do očí a skousl si ret.  ,,No jo..já jsem z tebe tak mimo, že jsem i na to Japonsko zapomněl. Ale máme co dělat, abychom to stihli." uchechtl se a my se začali sbírat. Na letiště jsme to vážně stihli jen tak tak, byli jsme úplně poslední, ale stihli jsme to a to je to důležité. Už jsme seděli v letadle, před námi je posledních pár hodin v letadle před našim dobrodružstvím v Japonsku.