Je t'aime

8. část - Osudová chyba?

Byl to on. Martin.
V okamžiku, kdy se naše pohledy propojily jsem značně znejistěla a kolena se mi začala třást. Udělala jsem krok, ale záhy jsem se ocitla na zemi, jelikož jsem zakopla o práh.
Jakmile jsem vzpřímila hlavu spatřila jsem Martinovo zdvihlé obočí, které jasně poukazovalo na mou nešikovnost. Kéž by jen nešikovnost..
Odvrátila jsem svůj pohled a zaregistrovala jsem ručník, který ležel asi metr ode mě. V tu ránu jsem si uvědomila, že byl MŮJ!
Okamžitě jsem po něm vyrazila a obmotala si ho kolem sebe. Adam mi podal ruku, abych se mohla zdvihnout, zatímco Martin se potichu chechtal. Stydlivě jsem si sedla na dřevěnou lavičku.
Zavládlo hrobové ticho.
Byl to tak trapný pocit. Všichni tam jen seděli a potichu na sebe hleděli. Rozhodla jsem se promluvit a tak nějak prolomit ledy.
"So what are you going to do this afternoon?" zeptala jsem se. "Můžeš klidně česky," zasmál se Martin. Byla jsem hodně zařažená. "Není to nějaký vtip," říkala jsem si sama pro sebe. V tu chvíli se ozval Adam. "Já se s Martinem docela dobře znám, tak jsem ho něco naučil," ušklébl se. "Ne, on má část rodiny v České republice, tak mluví docela obstojně." prohlásil, když si všimnul mého překvapeného výrazu. Tak jaké jsou vaše plány na večer?" pokračovala jsem. "No vlastně.. Dnes večer je v nedalekém baru párty." řekl Martin. "Nechtěla bys také přijít?" zeptal se a otočil se ke mně. "Moc ráda", odpověděla jsem bez váhání. "To snad nemůže být pravda! EBI, prober se, právě tě sám Martin Fourcade pozval na párty!" mihlo se mi v hlavě. "Tak fajn, v 7 večer tě vyzvednu," řekl. Byla jsem tak ráda, že to slovy ani snad nejde popsat.
Za nedlouho jsem v sauně už nemohla vydržet ani vteřinu. Zvedla jsem se a pomalu odešla zpět do svého pokoje. Šla jsem se umýt a řekla jsem si, že sice je brzy, ale už se budu připravovat. Přeci jen jdu na párty s Martinem Fourcadem a to nesmím v žádném případě podcenit! Oblékla jsem si na sebe krátké rudé šaty, které dokonale obtahovaly mou postavu. K tomu jsem zvolila páskové sandálky na podpatku a masivní náhrdelník. Nalíčila jsem se a vlasy jsem si natočila. "Uff, konečně mám hotovo," oddychla jsem si, když vtom jsem uslyšela klepání. Otevřela jsem a tam stál Martin v celé své dokonalosti.
"Tak pojedeme?" zeptal se. "Jistě," odpověděla jsem nesměle. On se lehce usmál a vedl mě směrem ke svému autu.
Po chvíli jsem dorazili na místo. Vylezli jsme z auta a pomalu se chystali vstoupit do haly, kde se párty měla konat. Jakmile jsem vstoupila dovnitř spatřila jsem člověka, který ke mně byl sice otočený zády, ale já věděla, že ho znám. Otočil se. Byl to Adam.
"No to ne!" mihlo se mi hlavou. "Tak to na Martina si moc nezpůsobím, když budu mít Adama pořád za sebou," když v tom jsem uviděla, jak na mě mává. Snažila jsem se dělat, že ho nevidím, ale bylo to marné. Bohužel.
"Co tady děláš?" tázala jsem se ho. "Přišel jsem si zatancovat stejně jako spoustu dalších lidí, kteří tu jsou v tomto sále," odpověděl s nevídaným sebevědomím. "Tak co Ebi, půjdeme ke stolu?" zeptal se mě Martin. "To bude nejlepší," odpověděla jsem a vydali jsme se ke stolům.
Společně jsme tancovali, povídali a samozřejmě i trochu popíjeli. Bylo to tak úžasné. Hlavně on byl tak úžasný! Zrovna když jsme si chtěli jít zatancovat, ucítila jsem jak někdo jiný stiskl mou ruku. Byl to opět Adam. "Pojď si zatancovat" křikl na mě a bylo jasné, že už má trochu alkoholu v krvi. Nechtěla jsem. Vůbec jsem nechtěla. Martin řekl, že si půjde také zatancovat, tak jsem šla nakonec také. "Tak víte co? Zapijeme to, že jsme se tu tak hezky sešli," prohlásil po chvíli Adam. "Ne, Adame! Tohle v žádným případě. Jsem tu s Martinem a rozhodně tu s tebou nebudu chlastat!" zakřičela jsem rozčíleně. "Hele nebuď bábovka," odvětil Adam s tím svým typickým úšklebkem. Vzala jsem si panáka a kopla ho do sebe. Cítila jsem, jak mi to nedělá dobře. "Dáme si ještě další," prohlásil. Jeden, dva, tři, čtvrtý už se chystal. Hlava se mi točila a já nad sebou pomalu ztrácela kontrolu. Nevěděla jsem, co dělám a tak to i dopadlo....
Probudila jsem se. Skrz okno zářily sluneční paprsky. Ležela jsem na posteli. Manželské posteli. Otočila jsem se a můj pohled padl na druhou stranu postele.
A tam ležel........

Tak už se nám to tu začíná přiostřovat! Kdo je onen neznámý a jak bude příběh pokračovat? Nechte se překvapit❤
Vaše tipy nám můžete napsat do komentářů.