Je t'aime

7. část -Druhá šance?

Ano. Byl to on. Přesně ON. Martin Fourcade. Celá jsem se třásla a nevěděla jsem, co mám dělat. Připravovala jsem si svou řeč, ale záhy jsem si uvědomila, že to vlastně ani nebylo potřeba. Martin se na mě lehce usmál a pronesl: "If you are ok, I'll leave you because I really have to go. I am sorry, I have a training. Bye." V tu chvíli mi došlo, že moji řeč si budu muset schovat na příště a než jsem se nadála, už byl pryč. Sebrala jsem si své lyže, nasadila je, sice jsem byla stále ještě trochu otřesená, ale svah jsem sjela a to bylo hlavní. Docela jsem si vše sbalila a rozhodla se, že odjedu zpátky do hotelu. Cestou jsem přemýšlela, co a jak. "Mikolas, Adam, Martin a kdo bude další?" mihlo se mi hlavou. Martin byl můj idol, dá-li se to tak říci, už dlouhou dobu a fakt, že jsem ho doopravdy potkala, jsem stále nemohla vstřebat. Přesto jsem z toho byla smutná, hodně smutná. Myslela jsem, že to bude ta nejkrásnější chvíle mého života. Ale než jsem se stihla rozkoukat, bylo to všechno pryč a to doslova.
Po nějaké chvíli jsem dorazila ke svému hotelu. V lyžárně jsem si vybalila své lyžařské vybavení a poté se vydala do svého pokoje. Jakmile jsem otevřela dveře, rozběhla se a plácla sebou na postel. Ano, to bylo přesně to, co jsem potřebovala! Chvíli jsem tam jen tak ležela, a poté jsem se šla umýt a trochu zkulturnit po tom náročném dni. Když v tom někdo zaklepal na dveře. Nebyla jsem si jistá, kdo by to mohl být. Nechtěla jsem otevírat, opravdu ne, ale poté jsem si řekla, co kdyby to bylo něco důležitého.. Tak jsem raději vzala za kliku a otevřela dveře. Stál tam Adam. Usmíval se, což se o mém obličeji říci nedalo, jelikož já jsem jeho nadšení evidentně nesdílela. "Mohu dovnitř?" zeptal se. "Tak pojď," odpověděla jsem s trochou nejistoty. "Víš, chtěl jsem se Tě zeptat..," řekl, jakmile usedl na postel. "Promiň, dneska úplně nemám náladu," přerušila jsem ho. "Vždyť ani nevíš, co jsem chtěl říct," pronesl. "Nechtěla bys jít do sauny?" "To nepřipadá v úvahu," odpověděla jsem. "Ale pojď, bude sranda!" přemlouval mě. Chvíli jsem se sice zdráhala, ale stejně jsem neodolala, a tak jsme vyrazili. Dorazili jsem k sauně, chytla jsem za kliku a pomalu otevřela dveře. Ne. To doopravdy nemůže být on. Ale byl. Bohužel, nebo naštěstí?

Tak tu konečně máme další díl (onlouváme se za krátkou pauzu). Moc děkujeme za Vaší trpělivost a podporu❤ Nový díl již brzy😄