Mac&Tinus

2.

„Ahoj, já jsem Martinus“ řekl a podal mi ruku jeden z těch pohledných chlapců. „A já jsem Marcus“ usmál se na mě a také mi podal ruku. Jemně mi ji stiskl a upřeně se zadíval do mých očí. „Denisa“ po chvilce jsem prolomila tento krásný, ale nečekaný okamžik, “a tohle je moje kamarádka Nikol„ v rychlosti jsem ji skontroloval pohledem a vyděla jsem jak si s úsměvem prohlíží Martinuse. “Vy máte teda odvahu. Co čekáte?! Že nás zbalíte a my vám hned zalezeme do peřin, nebo co?“ řekla a ušklíbla se na Martinuse. “Nikol!„ napomenula jsem ji. Kdyby nás zrovna nepřerušila paní co stála za pultem, tak bych se asi začala smát přes celý McDonald. “Promiňte, co si dáte?„ “Prosím čtyři velké karamelové zmrzliny„ otočil se k nám Marcus, “pokud vás můžeme pozvat„ Radši jsme byli obě dvě potichu, byli jsme totiž trochu zaskočené. Otočil se zpátky k pultu, vytáhl z kapsy kreditní kartu a zaplatil. “Jestli chcete, můžete jít zatím vybrat místa„ obrátil se na nás Martinus. “Dobře„ odpověděla jsem a zamířila s Nikol k nejbližšímu stolu u velkého proskleného okna s výhledem na park.

Snažím si promítnout v hlavě co se právě odehrálo. Sedím teď s Nikol v boxu pro čtyři osoby. V jedné ruce mám zbytek zmrzliny a v druhé malý bílý papírek na kterém je napsané Marcusovo číslo.